Je 5 hodin ráno a já stojím před vlakovým nádražím v Berouně. Ještě je šero, když vyjíždím směr první kopec – jednoho z mnoha. Svítání si užívám na rozhledně Děd, jejíž vrcholek je od ranních paprsků hezky osvětlený. Čeká mě hezký sjezd, který už znám. Pěkně si to užívám až do Nižboru. Podle předpovědi mě čeká hodně … Pokračování textu Z běžce cyklistou – Bike hero
Týnišťské šlápoty – ty si prostě nesmíte nechat ujít
Týnišťské šlápoty. Dálkový pochod, ultramaraton, … akce tradičně pořádaná na konci července s cílem v Týništi nad Orlicí. Místo startu je téměř pokaždé jinde, trasa různě dlouhá a vždy taková, že si ji člověk užije do posledního metru. V letošním roce Olaf nachystal hlavní trasu s délkou 120 km a kratší trasu se 74 km. Nakonec volím krátkou verzi … Pokračování textu Týnišťské šlápoty – ty si prostě nesmíte nechat ujít
Putování Šumavou
Den 1. Jak začíná správný výlet? Přeci vstáváním ve 4 hodiny ráno. Výlukou vlaku, zrušeným vlakem – a tím pádem vám ujede navazující rychlík. Takže pak stojíte na Smíchovském nádraží v Praze a přemýšlíte, jak se co nejrychleji dostanete do Nýrska, odkud jste chtěli vyrážet. Nakonec tedy jedu vlakem do Klatov a odtud autobusem (ne, že … Pokračování textu Putování Šumavou
Temné lesy lužických hor
Přípravě na Prominentní vrcholy Lužických hor (tedy běh přes 18 prominentních vrcholů) jsem věnovala mnohem méně času, než bych chtěla. Tedy téměř nic. 😊 Nějak nebyl kvůli práci čas. Líbila se mi trasa Karla Valenty, kterou jsem si malinko poupravila – „pardon a děkuji“. Nyní bych upravovala ještě víc. Jít lesem, po těžbě, v noci, … Pokračování textu Temné lesy lužických hor
Tohle nikdy neomrzí
Vstávám ve 2:30 po necelých 2 hodinách nekvalitního spánku – někdy je prostě lepší nechodit spát vůbec. Parkuji do rozespalých očí kontaktní čočky. A poměrně rychle se oblékám a pakuji. Snídám, nebo co je to v tuto dobu, musli tyčku a jablko. Ve 3:15 vyjíždím, abych ve 4:15 dorazila na parkoviště v Lovosicích. Nasazuji batoh … Pokračování textu Tohle nikdy neomrzí
Dva dny jedna noc (aneb trochu delší čtení)
No, správně by to mělo být spíše jeden a půl dne a noc. Ale nebuďme detailisté 😊 Občas se něco, co si plánujeme, tak úplně nepodaří. (V mém případě mám pocit, že bych všechny plány měla spíš psát tužkou, aby bylo možné je neustále gumovat…). V tomto případě jsem chtěla během tří dnů projít cca 100 … Pokračování textu Dva dny jedna noc (aneb trochu delší čtení)
Březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem.
Kamna doma nemám. Rozhodně ne taková, za která bych si pohodlně zalezla s dobrou knížkou. A tak jsem nikam nezalézala. Ale naopak se snažila co nejvíce času trávit venku. Jaro je mé nejoblíbenější roční období. A ani koronavirem si ho pokazit nenechám. 😊 Žádné závody se nekonaly, takže jsem si pobíhala a jezdila na kole … Pokračování textu Březen, za kamna vlezem. Duben, ještě tam budem.
Nejen běháním živ je člověk
Znáte Bike hero? Ne, vřele doporučuji vyhledat. Je to hezký a cca 160 km dlouhý okruh, který můžete ujet dle pravidel za 1 až 3 dny. Já to chtěla zkusit za jeden den… a jak to probíhalo? Den 1. Jsou 4 ráno a já vstávám? A proč ne? 😊 Na cestu do Berouna mi svítí … Pokračování textu Nejen běháním živ je člověk
Probouzení
(English version below) Stejně jako se probouzí příroda ze svého zimního spánku, tak se na jaře probouzí běžci z nabíhání pomalých kilometrů, aby zařadili specifické tréninky na nadcházející závody. A letos? Ano, příroda si jede, až na pár nepříjemně mrazivých dní, v zaběhnutých kolejích, jen běžci díky COVID nemají tak úplně na co specificky trénovat, protože závody … Pokračování textu Probouzení
Života běh za časů koronaviru
(English version below) Ano, koronavir je v současné době naší každodenní realitou. Ať chceme, nebo ne. Každý se se současnou dobou vyrovnává jinak. Nemám patent na rozum a zejména lidé v mém okolí vědí, že si spoustu věcí beru až moc. Během včerejší procházky a dnešního běhu jsem přemýšlela, co mi pomáhá během dní, kdy mám pocit, … Pokračování textu Života běh za časů koronaviru
