Bilancování na konci roku

(ENG version below)

Jaký byl rok 2017? To nelze říct jednoznačně. Musím ho rozdělit na dvě části.

Část první: leden až květen

Krátké dny, které znamenají běhání po tmě, moc nemusím. Ovšem v lednu i v únoru byl sníh, a tak jsem mohla obohatit trénink o běhání ve sněhu, což mělo pozitivní vliv na psychiku i fyzičku. I ve tmě sníh vše hezky prosvětloval a o víkendech mi zase zpříjemňoval a ztěžoval delší výběhy. Měla jsem pocit, že se mi běhá opravdu lehce. Asi za to mohlo i navýšení času stráveného posilováním.

Březen – Prague Park Race v Průhonicích. Z prvního závodu sezóny jsem měla celkem dobrý pocit. Čas nebyl nikterak závratný, ale i tak to bylo fajn.

Duben – Ještěd Skyrace. I přes to, že celý závodní týden nestál za nic, tak jsem si čas zlepšila asi o 5 minut, i když plány byly trochu lepší.

Květen – tradiční ŠUTR a trasa na 54 km. Oproti roku 2015, kdy jsem tuto trať také běžela, jsem se zlepšila téměř o hodinu. Takže i když jsem byla prakticky poslední, tak mi mé vlastní zlepšení udělalo radost. Navíc jsem po doběhu nebyla vůbec odrovnaná.

DSCF1744

Není nad Dolomity…

Část druhá: červen až prosinec

Na začátku června jsem vyrazila v rámci tréninku na Lavaredo Ultra Trail běhat do zahraničí, kdy se vše tak nějak pokazilo. Po ránu v jsem v hotelu zkolabovala, prostě s sebou švihla o zem a vykloubila si rameno, přetrhala si vazy…

Takže Lavaredo padlo. Místo toho jsem měla rameno stažené ortézou, snažila se vůbec nějak přežít dny, kdy jsem nemohla nic dělat. Koncem července jsem konečně dostala povolení vyběhnout. Na rameni mi sice zůstala nepěkná boule, stále pobolívalo, ale naštěstí ne při běhu.

Srpen – EPO Trailmaniacs. I když jsem neměla moc natrénováno, tak jsem se rozhodla, že zaplacené startovní využiju. Závodila jsem spíš sama se sebou, ale zase jsem za jeden den proběhla velkou část Krkonoš, na Medvědíně zažila úžasný slejvák a celkově jsem si to moc užila.

Září – Brněnský masakr. Nádherná trať. Déšť, bahno, lesy, výhledy skryté v mlze, super organizace. Sem bych se ráda jednou vrátila a proběhla si to s výhledy a v lepším čase.

Říjen – Stovka Podkrkonoším. Naprosto nečekaně mě zradil žaludek. Nohy v pohodě, ale když nemůžete nic sníst, tak to prostě nejde. Na druhou stranu jsem díky tomu mohla zkusit, jaké je to z druhé strany – tj. mohla jsem pomáhat na občerstvovačce, a tak jsem viděla, jak nám to při takovém závodě sluší J

Na prosinec jsem plánovala rozloučení se sezónou na Winter Skyrace na Ještědu. Místo toho jsem se vydala na ortopedii s ramenem, které stále bolí, boule nemizí. Důkladné vyšetření odhalilo, že jsem měla rameno nejen vykloubené a přetrhané vazy, ale také rozdrcené spojení klíční kosti s kloubem. Onu bouli tedy tvoří vychýlená klíční kost a nějaké úlomky kostí v oblasti AC skloubení. Závěr: rameno drží, bolí… a tak podstoupím nějaké rehabilitace a budu doufat, že mi povyroste nějaký sval, který to vše ještě víc zpevní a nebudu muset přistoupit ke kroku zvanému operace a dva stahující dráty v rameni.

DSCF1763

A další z Dolomit….

Ale rok 2017 přinesl i spoustu poučení do dalšího života. Taky horské kolo s 29“ koly a zjištění, že jak mě nebaví běhat na silnici, tak mě na ní nebaví ani jezdit na kole. Takže hurá do lesů, kopců… ať už pěšmo, běžecky nebo na kole! Každý den je čím se kochat!

Pár čísel na závěr:
Naběháno cca 2700 km a nastoupáno cca 50 000 m
Na kole cca 1600 km

 

Year end balancing

What 2017 year was like for me? It is not easy to say. I have to divide the year in to two parts.

Part One: January to May

Short days? It means running in the dark and that’s what I don’t like really much. But in January and February there was snow, so I could enhance my training, which had a positive effect on me physically and mentally. Even dark nights were now brighter. And long weekend runs were harder. Thanks to it I was in better shape. May be I could just increase the time spent by weight training.

March – Prague Park Race in Průhonice. From the first race of the season I had a pretty good feeling. The time was not something special, but it was fine.

April – Ještěd Skyrace. Despite the fact that I did not feel well entire week, I improved my time about 5 minutes, although I had plan to be even better.

May – traditional ŠUTR race and the route 54 km. In comparison to 2015, when I was also running this track, I improved for almost an hour. So, even though I was practically the last one, I was pleased with my own improvement. In addition, I was not completely dead after the race.

DSCF1756

My favorite Dolomites

Part Two: June to December

At the beginning of June, I traveled abroad to train for Lavaredo Ultra Trail when it all went wrong. In the morning, at the hotel, I collapsed, simply fell down, dislocated my shoulder, broke ligaments …

So no Lavaredo race. Instead of it, I had a shoulder tightened by a brace, trying to survive the days when I could not do anything. At the end of July, I finally got permission to run. On my shoulder there was not really nice bump, still painful, but fortunately not during running.

August – EPO Trailmaniacs. Although I was not very trained, I decided to use the paid starting fee. I competed more with myself, but again I had chance to ran across large part of Krkonoše mountains. And at Medvědín mountain I experienced an amazing cloudburst. I enjoyed it.

September – Brněnský Masakr race. Beautiful track. Rain, mud, forests, outlooks hidden in the fog, super organization. I’d like to come back here again, enjoy the views and manage it in better time.

October – Stovka Podkrkonoším race. It was a unexpected betrayal of my stomach. Legs were OK, but if you can not eat anything… that’s the ned of race. On the other hand, I was able to try out what it is from the other side – I could help at refreshment station, so I saw how we look like in such a race ☺

For December, I planned a farewell with season at Winter Skyrace at Ještěd. Instead of it, I went to orthopedist with my shoulder that still hurts, the bump did not not disappear. A thorough examination revealed that I had a shoulder not only dislocated and broken ligaments, but also broken connection of the collarbone with the joint. Thus, the bump is formed by a deflected collarbone and some bone fragments in the AC joint area. Conclusion: the shoulder is holding together, hurting … and I will undergo some rehabilitation, and I hope that I will build up some muscles and I will not have to go to a surgery and end up with two wires in my shoulder.

But 2017 brought a lot of lessons into my future life. Also a mountain bike with 29″ wheels and finding that I do not like to run on the roads and I do not like to ride on the roads also. So HURRAY! in forests, hills … hiking, running or on a bike! Everyday brings something new that we could enjoy!

 

Some numbers at the end:
Running: 2700 km, elevation gain about 50,000 m
Bike: about 1600 km

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s