Stovka podkrkonoším 2018

(English version below)

Je 21:45 a spolu s ostatními běžci a chodci se přesunujeme z Hotelu pod Zvičinou po cestě z kopce o pár desítek metrů níže na místo startu. Čeká nás přibližně 116 km a 3000 m převýšení. Je příjemná teplota a především jasno. A ta hvězdná obloha! Je neskutečná!

Hotel pod Zvičinou

Ve 22:00 je odstartováno a had čelovek se přesouvá pod sjezdovku na Zvičinu. Běží se mi celkem dobře. Stoupák na Zvičinu zvládám v pohodovém tempu. Není se kam hnát. Procházím první kontrolou a už si to mastím dál. Probíháme mezi poli a lesíky až do vesnice Kal, odkud je to kousek na kontrolu na 11.km, která je naprosto kouzelná. Je na hradě Pecka. Září už z dálky. A na nádvoří hradu, které osvětlují louče, a kde hraje hudba, je kontrola s občerstvením a milou obsluhou. Dolévám vodu, beru banán a sunu se z kopce dál. Po asi 2 km po silnici odbočujeme do lesa. Cesta mírně stoupá a je pokrytá pískem. Pomalu klušu a nemůžu se vynadívat na všechny ty hvězdy, které mi září nad hlavou. Značení je perfektní. Každou chvilku míjím odrazku na stromě.

Výhled z Hotelu pod Zvičinou

Probíháme Mostkem. A za chvíli je tu krátký krpál a tajná kontrola v lese na Bradle. Označím kontrolu a pokračuju dál. Na cca 31. km je kontrola v Hostinném na náměstí. Zase milí lidičkové. Doplňuju vodu, beru banán, vyklepu boty. Pokračujeme dál po modré mezi lesy, loukami a přes Havlův Hrádeček na Břecštejn. Zřícenina s tajnou kontrolou má v noci úžasnou atmosféru. Několikrát se divím, kam se ti běžci s čelovkami přede mnou škrábou do kopce, načež zjistím, že je to vykukující srpek měsíce mezi stromy. V tomto úseku mám asi 2 hodiny strašnou krizi a chce se mi spát, což se mi zatím ještě nikdy při ultra nestalo. Přibližně v 5:45 jsem v Trutnově. Kontrola s výbornou pohankovou polévkou mi udělala dobře.

Nezdržuju se dlouho. Nechci se rozsedět. Další tajná kontrola je nad Starým Rokytníkem. Obloha je krásně zbarvená od vycházejícího slunce.

Východ slunce

 

Z Bohuslavic se stoupá lesem na Čížkovy kameny. Jestřebí hory jsou nádherné. Výhledy do dálky a krásně barevné listí stromů. Další kontrola je na Jestřebí boudě. Je mi divně. Nemám na nic chuť. Vezmu si pár dílků mandarinky a pokračuju na rozhlednu Žaltman, kde je na jejím vrcholu tajná kontrola. Stojí mě to dost přemlouvání. Rozhledna už není v nejlepším stavu a dost fouká. Nedělá mi to dobře. Asi mám na stará kolena závratě z výšky.

Následuje sešup, který nemám ráda a jeden kopeček a jsem v Úpici. Už je mi regulérně špatně a na zvracení. Milá obsluha na kontrole na náměstí předčítá celý jídelní lístek a já ucucnu pouze nealko pivo a vezmu do ruky suchou housku. Nebýt té krásné přírody okolo, tak se na to asi vykašlu. Při rychlejším pohybu se mi hned zvedá žaludek. V lese, kde by se dalo z mírného kopečka běžet, jsou na cestu navezené obrovské šutry. Nedá se potom téměř ani jít. Co k tomu dodat…

Jestřebí hory

Následuje pro mě největší peklo… po silnici až do Kuksu. Vím, je mi to jasné. Nejde se zavděčit všem. Někdy ten asfalt prostě obejít nejde.

Náladu mi opět zvedají skvělí lidi na občerstvovačce na hřišti v Kuksu. Opět předčítání celého menu. Nemám na nic chuť. Doplním vodu. Sním pár kuliček hroznového vína. Chvíli uvažuji, že skončím, ale nakonec se rozhodnu pokračovat. Prodírám se davy lidí, kteří přijeli na místní slavnosti. Rychle pryč.

A je to tu. 20 km vnitřního pekla. Sahám si opět téměř až na dno. Po rovině a z kopce to jde. Do kopce s větší námahou se mi kroutí žaludek i střeva, … mám chuť si lehnout a vykašlat se na to. Moc mi nepomáhají ani sochy Braunova betléma, které na mě už od malička působí depresivně. Tajně jsem doufala v čas kolem 18 hodin. Místo toho se ještě ztrácím a musím se kus vracet. Rozřezané stromy a změť větví přes cestu, které nejde obejít, bych nejraději vyhodila do povětří, abych se jimi nemusela prodírat.

Úžasná příroda

Poslední dvě kontroly jsou těsně před cílem. A v čase 20:22 dorážím opět do Hotelu pod Zvičinou. Unavená, zklamaná z hrozného času… Tomáš mi gratuluje a předává diplom.

Sedám do auta a moje drahá polovička mě klimbající odváží domů. Žádné doplňování energie. Nemůžu jíst. A tak se doma jen na chvíli naložím do vany a jdu do hajan.

Ještě jednou ovšem musím poděkovat Tomášovi a všem, kteří se podíleli na organizaci, značení/odznačení trati, přípravě dobrot, všem, kteří mě na každé kontrole povzbuzovali. Díky!

Mě nezbývá než se nad sebou zamyslet… nad tím, co při závodě jíst. Jak lépe trénovat. Taky jakými botami nahradit mé odcházející Inov-8 Race Ultra 270. Už asi 3 roky přemýšlím nad účastí na Loučení a Pražské stovce, ale takto to opět odložím.

ENGLISH VERSION:

STOVKA PODKRONOŠÍM RACE

It’s 21:45 and along with other runners and pedestrians we move from the Hotel pod Zvičinou to the start. Approximately 116 km and 3000 m elevation are waiting for us. It is pleasant temperature and sky without any clouds. And the starry sky! It’s unbelievable!

At 22:00, the snake of headlamps moved under the ski slope to Zvičina. I’m doing pretty well. I climbed the Zvičina hill in a cool pace. There is no place to hurry. There is first checkpoint on the hill and then We run between the fields and the woods to the village of Kal. At 11km there is another checkpoint, which is absolutely magical. It’s at Pecka Castle. It shines from afar. And in the courtyard of the castle, which illuminates torches, and where the music playes, there is an amazing control with refreshment and kind service. I take some water, a banana and I go downhill. Approximately 2 km along the road we turn to the forest. The path rises slightly and is covered with sand. I continue in comfortable pace and I can’t take one’s eyes of the sky over my head. Marking is perfect. Every minute I pass the reflector on the tree.

We’re going through Mostek. And in a moment, there is a short climb to the hill and a secret check in the forest on Bradlo. I mark control and continue on. For about 31 km there is a check in Hostinné. I refill water, I take a banana, I pour pebbles from my shoes. We continue along the blue marking between forests, meadows and across Havel’s Hrádeček to Břecštejn. The secret control at ruins of the castle has a wonderful atmosphere at night. Sometimes I wonder where all runners with the headlamps in front of me clamber to the hill, and then I find out that it is shining crescent moon between the trees. In this section I have a terrible crisis about 2 hours and I want to sleep, which I have never experienced before at the ultra. About 5:45 am in Trutnov city. There is checkpoint with excellent buckwheat soup which did me well.

I do not stay long. I do not want to “freeze”. Another secret control is over Starý Rokytník. And there is also a beautifully lit sky from the rising sun.

From Bohuslavice we climb up in the forest to Čížkovy kameny. The Jestřebí mountains are beautiful. Long views and beautifully coloured leaves of trees. Another check is at Jestřebí bouda. I am feeling odd. I don’t want to eat anything. I’ll take a couple of pieces of mandarin and continue on the Žaltman lookout tower, where is another secret control on the top. It’s a lot of persuasion. The lookout tower is no longer in the best condition and it blows enough. It does not do me well. Maybe I have a dizziness on “my old old knees”.

Then there is downhill that I do not like and then one scoop and I’m in Úpice city. I feel like I will vomit. A nice people at the checkpoint “read whole menu”, but I just take few gulps of a non-alcoholic beer and take a bun in my hand. I continue just because of the beautiful nature around me. When I try to move faster, it nauseates me. In the woods, where it is possible to run from a mild hill, huge crushed stones are brought to the path. It can’t nearly walk. What else to say…

 

The biggest hell follows for me … on the road to the Kuks. I know it’s clear to me. It is impossible to please everyone. Sometimes it is necessary to take asphalt roads.

There is another checkpoint on the playground at Kuks village. King guys read the entire menu again. I have no taste. I just refill the water and eat few balls of grape wine. For a while, I think I’ll quit the race, but in the end I decide to continue. I go through the crowds of people who came to the festivities. I need to get away quickly.

And it is here. 20 km of internal hell. I dig back to the bottom. On the flat surface and down from the moderate hill it is OK. But when I climb the hill with more effort my stomach is screaming. I want to lie down and screw it. The statues of Braun’s bethlehem, which have been depressing for me since my childhood, do not help me much. I secretly hoped for about 18 hours of running. Instead I am going to wrong direction and I have to go back. Chopped trees and clumps of branches over a path that cann’t be bypassed, I’d prefer to blow them up, so I would not have to go through them.

The last two checks are just ahead of the finish. And after 20 hours and 22 minutes, I return to the Hotel pod Zvičinou. Tired, disappointed because of terrible time … Tomáš congratulates me and passes the diploma.

I’m sitting in the car and my dear half drove me snoozing home. I have no energy to eat something. And so, I just get home and take a bath for a while and go to the bed.

Once again, I have to thank Tomáš and all those involved for organizing, marking / unmarking the track, preparing goodies, and to those who encouraged me for at every checkpoint. Thanks!

I have no choice but to think … about what to eat at the race. How to train better. Also, what shoes to choose instead of my outgoing Inov-8 Race Ultra 270. For about three years I’ve been thinking about taking part in Loučení and Pražská stovka race, but I will postpone this again.

 

2 thoughts on “Stovka podkrkonoším 2018

  1. Je mi líto, že sis to tak protrpěla. Já tedy posledních 30 km dost přemýšlel o tom, co tam zase dělám. Ale to už zase přešlo a teď je mi jen líto, že přichází zima. – Já jsem bohužel dost letní typ.
    Mě hodně pomohly celodenní turistické běhy. – Do kopce chůze, jinak ten běh. V krásné přírodě si tak zušlechťuji nejen tělo ale snad i duši. Pro pohodové zvládnutí stovky mi ale ještě něco chybí. Ale chce to trénovat dál a určitě se ještě někam posuneme.
    Hvězdy byly krásné. – Jasná noc a měsíc v novu – to nám vyšlo. Ty kmeny přes cestu mě ani moc nezdržely. – Nejjednodušší bylo na jeden, co ležel zešikma vyskočit a po něm pak s trochou balancování přelézt prakticky na druhou stranu. Ale mě tam bylo taky dost blbě, tak jsem to taky prvně vnímal dost špatně. – Kdyby to bylo na takovém desátém kilometru – to bych si užil je nějak přeskákat.

    To se mi líbí

    • Díky! Kdyby nebylo těch zažívacích problémů, tak by to bylo bývalo super. No, já toho naběhám docela dost. Cca 300-400 km měsíčně, plus kolo. Ale myslím, že se budu muset zaměřit víc na specifické tréninky. Jako výběhy kopců, atd. to dost šidím. Letos mě právě dvakrát odrovnal žaludek… a jednou šílené puchýře. Ale beru to tak, že se člověk prostě dál učí. Tak snad příští rok bude celkově lepší.

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s