Pobíhání po parku – Prague Park Race

(English text below)

Taky máte někdy pocit, že ten čas nějak podivně rychle utíká? Kdybych byla rychlík jako čas, budu se umisťovat na závodech na předních příčkách. No, ale to by pak nebyla taková sranda, když jste v závodě někde v polovině trati a říkáte si, co tady zase děláte tak strašně nepřipravení. Ale popořadě.

Je sobota ráno, rádio mě budí v 7 hodin. Cítím se naprosto bez energie. Poslední dny mi daly nějak zabrat. No, co … třeba to dobře dopadne. Přede mnou je Prague Park Race se svými 14 km. Jasně, to uběhnu. Ale za jak dlouho?

IMG_8770

Průhonický park a zámek

Před desátou jsme v Průhonicích. Prezence bez čekání. Koupit vstupenku do parku pro můj doprovod, který mne v případě potřeby odtáhne zpátky do auta, chvilku zabralo. Ale už jsme v parku. Je krásně. Sluníčko svítí. Na skalkách u zámku všechno krásně rozkvétá.

Pomalu se rozklusávám. Jde to ztuha. Neměla bych jít raději na pomalou procházku parkem? Nebo se natáhnout na sluníčko na deku a číst si? Dobře, jdu na to. V 11 je odstartováno a bezmála 500 lidí se prodírá úzkou pěšinou mírně do kopečka k zámku. Běžet vlastním tempem se nedá. Buď se musíte hnát, nebo naopak za někým pomalu klopýtáte. Ale tak cca od 2 km už se všichni běžci rozptýlí a člověk už může bojovat jen sám se sebou. A jaký je to boj! Tuhý těžký nohy, tepovka ve zpětném přehledu připomíná spíš výstup na Everest. Ale tak co, … doběhnu to. Budu se kochat. Krásné pěšinky, lesíky, rybníky… čerstvý vzduch, zpívající ptáci, funící běžci. Co víc si člověk může přát. Už slyším hudbu v cíli. Ale ono se ještě musí vyběhnout a seběhnout poslední kopeček. Už vidím, že cíl v podobě lepšího času je v nenávratnu. Dobíhám v hrůzném čase 1:18, tj. o cca 5 minut horším než předloni. První převládá naštvání. Jdu se vyklusat a víte co? Už přemýšlím, co všechno musím dělat jinak. Jak lépe trénovat.

IMG_1859

Před závodem…

Co se týče závodu, tak musím jen chválit. Krásné prostředí i trasa. Organizace na jedničku. Po závodě výborná dýňová polévka, kterou jsem si vychutnala v trávě na louce.

A jaký byl březen? Hned na začátku měsíce mě přepadla nějaká zákeřná nemoc – viróza s rýmičkou a zvýšenou teplotou. Takže jsem měla pár dní od běhání pauzu. A tak z plánovaných 380 km je jen cca 320 km. A převýšení taky jen něco málo přes 5000 m. Takže za mne palec dolů. Musím doufat ve světlejší zítřky.

 

Running in the park – Prague Park Race

Do you have also sometimes the feeling that time flies so fast? If I have same speed like time, I’ll be at the top in races. Well, then it wouldn’t be so funny when you’re in the middle of a track somewhere, and you’re wondering what are doing here so unprepared. But first things first.

It’s Saturday morning, the radio wakes me up at 7 am. I feel completely without energy. The last days were tough. Well, what … it might turn out well. In front of me is Prague Park Race with its 14 km. Yeah, I’ll run it. But for how long?

Before 10 am we are in Průhonice. All formalities without waiting. Buying a park ticket for my accompaniment, which could help me back to the car if necessary, took a while. But we’re in the park. It’s beautiful. The sun is shining. Everything is beautifully blooming on the rocks near the castle.

IMG_8772

Park Průhonice… before the race

I slowly started running. It’s tough. Shouldn’t I go for a slow walk through the park instead? Or lie down on the blanket, sunbathe and read? No, let’s do it! It is 11 am and nearly 500 ascend on the narrow path in the way to the castle. You can’t run at your own pace. Either you have to rush, or you stumble behind someone. But from around km 2 all runners scatter and you can only fight with yourself. And what a fight it is! Stiff heavy legs, heart rate in the summary of the race in the Garmin Connect reminds the climb to Everest. But, so what … I will finish it. I will enjoy every minute. Beautiful paths, woods, ponds … fresh air, singing birds, panting runners. What more can one wish for? Finally!
I can hear the music at the finish. But I still have to run up and down the last hill. I can see that the goal of better time is gone. I finish in horrible time 1:18, app. about 5 minutes worse than the year before. First, I feel just upset. I’m going for short slowly run and know what? I wonder what else I have to do differently. How to train better.

And the race? I have just to speak about it well. Beautiful environment and route. Organisation on the top level. After the race excellent pumpkin soup, which I enjoyed on the grass in the meadow.

IMG_8767

Awesome place

And how was March? At the beginning of the month a serious disease attacked me –
I had a flu with rhinitis and running a temperature. That’s why I had a few days without running. From the planned 380 km it is only about 320 km. And elevation just over 5000 m. So, for me a thumb down. I have to hope for a brighter tomorrow.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s