Ještědské šutrobraní

(ENG text below)

Je neděle 6:30 ráno a já mám vylézt z postele? Vůbec se mi nechce. Vstávám. Snídám. S obrovským sebezapřením rvu do zarudlých očí kontaktní čočky. Mám tam jezdit? „Minimálně to bude super trénink, na hezkém místě a se skvělou atmosférou,“ přesvědčuju se. A tak chvíli před osmou vyjíždíme směr Liberec.

JSR_profil_2019_skyrace

Profil závodu (děkuji za zapůjčení ze stránek Ještěd Skyrace)

Pod Ještědem je už čtvrtým rokem za sebou v tuto dobu veselo. Tušíte správně. Po dvou letech je přede mnou opět Ještěd Skyrace. Prezence. Okouknutí stánků. A pak příprava věcí. Je na čase se rozběhat… uběhnu asi 500 m a uvědomuji se, že nemám mobil. Jak si asi zavolám záchranku, dostanu někde po cestě ve křoví infarkt? Vracím se do auta. Uběhnu zase asi 100 m a … vždyť já se vůbec nenamazala vazelínou! Ne, odřená být fakt nechci. Takže zase zpět. A tak mám na rozklusání jen asi 15 minut. Mělo mi hned dojít, že tohle všechno byla jasná znamení.

Ale už je tu start, během kterého nesmí chybět maximálně nakopávací hudba. Vybíháme. A přichází první stoupání na Slalomák. Po chvíli se ohlédnu a za mnou už prakticky nikdo není. No, super. Sbíháme z kopce a já přemýšlím, jestli to rovnou nezabalím. Ne, budu ještě pokračovat. Na start/do cíle je to odevšad z trati kousek. Začíná svítit sluníčko. Okolo se objevují závodníci s pejsky, a tak, když zrovna nemám černo před očima nebo slaný pot v očích, mám o výhledy a zábavu docela postaráno. Zjišťuji, že canicross je celkem sranda. Zejména tam, kde chce jít pes okolo stromu jinudy, nebo chce na rozdíl od svého pána, spadlý strom podcházet.

IMG_8963

Ještěd poprvé 🙂

A jsou tu Pláně pod Ještědem s první občerstvovačkou. Beru si půlku banánu, vypiju trochu coly a zkusím pokračovat. Těžké nohy, tuhé jako beton, se pomalu ani neodlepují od země, což mi přes kořeny a popadané stromy činí docela potíže.

Následují běhatelné cestičky, prudký krpál a kousek po hřebeni, který mám moc ráda. A jsem znovu na Pláních pod Ještědem. Banán, cola… pár milých a povzbuzujících slov od obsluhy a jdu dál. Nejde mi to. Ale svítí sluníčko a jsem v přírodě. Takže mi, kromě funkčních nohou, skoro nic nechybí. Asi tak někde v těchto místech si říkám, že to prostě dám. Čeká mě tedy jeden seběh kousek pod Ještěd a procházka kamenolomem zpět na vrchol Ještědu. Druhý seběh až na úroveň startu, druhý výšlap na Ještěd a opět kousek kamenolomu. Už se těším na poslední seběh do cíle. Tak ne, tady je taky změna trasy a pár desítek výškových metrů navíc. Ulevuji si několika ostřejšími slovy. A už následuje onen poslední úsek strmě dolů pod lanovkou. Bohužel už tu nejsou žádné zbytky sněhu. Těšila jsem se, že bych se mohla kousek sklouznout.

Jsem v cíli. Unavená, otrávená z hrozného času. Ale s ohledem na vše, co teď řeším, se snažím hledat pozitiva.

IMG_8965

Kamenolom poprvé

Tedy: Ano, byl to dobrý trénink. 🙂 Zvládnu 25 km s nastoupenými 1700 m v časovém limitu 🙂 A mám krásnou finisherskou čelenku 🙂

Hodnocení: Super závod, nepřekonatelná organizace, úžasné občerstvovačky s ještě úžasnější obsluhou, skvělá atmosféra, hezká příroda, 2krát Ještěd, … co víc si může člověk přát?

Poučení: Bez dostatečného tréninku na sjezdovkách, v kamenolomu, v lese po bouři a mezi popadanými stromy, není radno se na tento závod hlásit. 🙂

Poděkování: děkuji organizátorům, všem na občerstvovačkách nejen za dobroty, ale především za povzbuzování (např.: „už jen jednou na Ještěd a máš to za sebou“ J), své drahé polovičce za neutuchající morální podporu a botám Inov-8 Roclite 295, které se snažily, seč mohly, aby mě během závodu podržely, ale bohužel všechnu práci za mne udělat nemohly 🙂

 

Stone harvesting on Ještěd peak

It is 6:30 am and am I going to get out of bed? I get up. Eat breakfast. With a huge self-denial put on contact lenses in the red eyes. Shall I go there? „It’s a great training, a nice place and a super atmosphere,“ I convince myself. And so, just before eight, we are heading to Liberec.

Under Ještěd we are welcomed by volunteers in the parking lot. Yes, after two years Ještěd Skyrace is again in front of me. Attendance. Check of stalls. Preparation of all necessary stuff. It’s time to warm up. I run about 500m and I realize that I don’t have a cell phone. How do I call an ambulance when I get a heart attack somewhere in the bush? So, back to the car… and another 100m run and… I’m not even greasy! No, I don’t want to be grazed everywhere. So back again. Finally, I have only about 15 minutes to warm up. I should have realized immediately that these were all clear signs.

IMG_8974

Second climb to Ještěd

But the start with kicking music is here. Super atmosphere. We run out. And comes the first climb to Slalomák. After a while, I look back and nobody is behind me. Oh great. We run downhill, and I think about giving up. No, I’ll continue. Every part of the track is not far away from the start/finish. The sun is shining. Runners with dogs are around, so when I don’t have black in front of my eyes or salty sweat in my eyes, I enjoy the views and company of other runners. I find out that canicross is pretty fun. Especially on places where the dog wants to go around the tree elsewhere, or wants unlike his master, go under the fallen tree.

And there is Pláně pod Ještědem with the first refreshment. I take half of a banana, drink some cola and try to continue. Heavy feet, stiff as concrete, I could hardly lift them from the ground. It is quite difficult for me to run through the roots and fallen trees.

Then a runnable part of trail follows, steep hill and short foothpath on the crest. And I am again at Pláně pod Ještědem refreshment point. Banana, cola… a few nice and encouraging words from volunteers and I go on. It is really tough. But the sun is shining and I’m in nature.

So, besides my unfunctional legs, I miss almost nothing. Probably somewhere in these places, I decide I’ll not give it up. Behind me is one short walk a bit below Ještěd and climb back through the quarry to the top of Ještěd. The second run down the hill almost to the level of the start second climb to Ještěd. I am looking forward to the downhill to the finish. No, there is also a change of route and a few tens of extra meters. I have to say few sharper words to relieve myself. Finally, the last downhill below cable car follows. Unfortunately, there are no more snow debris. I was looking forward to slipping little bit.

I’m at the finish. Tired, little bit disappointed because of terrible time. But with all the things I am dealing with now, I’m trying to look for positives. So: Yes, it was a good training. I car run 25km with 1700m elevation in the time limit. And I have nice finisher sweatband. 🙂

IMG_8979

Awesome shoes Ino-8 Roclite 295

 

Evaluation: Super race, unbeatable organization, amazing refreshments with even more amazing service, great atmosphere, nice nature, 2 times Ještěd peak, … what else could I wish for?

Lessons learned: Without sufficient training on the slopes, in the quarry, in the forest after the storm and among the fallen trees, it is not advisable to register to this race.

Acknowledgments: I want to thank to organizers, everyone at the refreshment points not only for the goodies, but especially for the encouragement (e.g.: „you are almost there, just once back on the top of Ještěd“), to my dearest one for the constant moral support and to my shoes Inov-8 Roclite 295, that give me all necessary support during the race, but unfortunately, they couldn’t do all the work instead of me.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s