Zugspitze ultratrail 2019

(English version below)

Do Grainau přijíždíme už ve čtvrtek navečer. Registrace probíhá rychle a pohodově. Dostávám hezký batoh a spoustu dárků od sponzorů (sportovní výživu od Cliffbar, návleky na ruce, …). Večer přichází e-mail od organizátorů, že z důvodu velkého množství sněhu na trase závod zkracují. Cca o 2 km a 600 výškových metrů.

IMG_9798.JPG

Briefing večer před závodem (Briefing evening before the race)

Ve čtvrtek probíhá Expo. Nic jsem si nevybrala. Tak vybrala bych si, ale peněženka se raději schovala někam hodně hluboko do batohu, aby se před mým případným nájezdem ubránila. 😊Během dne přichází další zpráva. Z důvodu předpovědi hodně silných bouřek, budou trasy Ultratrail a Supertrail XL zkráceny na délku Supertrailu. Tedy na 63,5 km s převýšením 2984 m. Je mi to líto, ale respektuji jejich rozhodnutí. Nechtěla bych být v bouřce někde na hřebeni.

V sobotu v 6:00 ráno tedy odjíždíme autobusy do městečka Leutasch, kde je v 8:00 start. Hodina a půl čekání je dlouhá. Zkracuje ji pouze kontrola povinné výbavy. A poté povídání s dalším Čechem na startu. Radime, děkuju za super pokec! V 8:00 vybíhá první vlna běžců a v 8:15 se vydávám na trať i já.

IMG_9817.JPG

Před startem (Before the start)

Úvodní cca 4 kilometry vedou údolím mezi několika domky. Člověk má čas se dostat trochu do tempa a zahřát se, což není tak těžké, protože už teď je jasné, že dneska bude dost teplo. Přichází první stoupání. Ze začátku je cesta celkem široká, a tak si můžu určovat své vlastní tempo. Ovšem poté přichází „zácpa na hlavní“. Čekám docela dlouho, než se dav srovná na úzkou horskou pěšinu. Odsud až nahoru na Schatnitzjoch (2048 m. n. m.) určuje tempo klikatící se dav běžců. Po většinou je to v rytmu – dva roky – zastávka – dva kroky – zastávka… trvá to nekonečně dlouho. Nahoře je ovšem zasloužený výhled a slibovaná náročná část se sněhem. Já si to ovšem užívám. Jdu více do svahu, kde se nikdo moc nepohybuje a klouzavým seběhem se dostávám bez problémů dolů. Někteří jsou strašně pomalu, jiní volí verzi „sjezd po zadku“.

IMG_9835.JPG

Zácpa na prvním kopci (Traffic jam on the first uphill)

Na 14,5 kilometru je první občerstvovačka a dlouhé čekání, než se vůbec protlačím k barelům, abych si doplnila vodu. Dva barely už jsou prázdné, a tak je jdou právě doplnit… s nadšením beru meloun a pokračuju dál. Následuje krásných deset kilometrů prakticky po rovině podél říčky Leutascher Ache. Na 25,7 km je další občerstvení a zase čekačka na doplnění tekutin. V tom dusnu, které se udělalo, je meloun moje jasná volba. Na další občerstvovačku je to jen asi 5 kilometrů a potkávám další Čechy (jedním z nich je Zbyněk, kterému děkuju za pokec na trati!) a chvíli si povídáme. U jezera Ferchensee konečně nečekám, abych si doplnila pití. Objevuje se ovšem malý čertík, který mi našeptává, abych se v klidu natáhla k čisťounké vodě s knížkou. Knížku s sebou nemám, tak co bych tu dělala? 😊 A tak pokračuju dál. 😊

IMG_9845.JPG

Jezero Farchensee (Farchensee lake)

Sluníčko pomalu zahalují mraky, ale dusno nepolevuje. Na bouřku to zatím nevypadá. Kochám se horami okolo sebe. Kde to jde, tak si namočím čelenku, abych se aspoň trochu ochladila. Na 44. km je další občerstvovačka. Těším se na meloun. Žádný už není! Tak to ne. To nedám. Na nic jiného v tom dusnu nemám chuť. Beru si kousek banánu a dílek pomeranče. Takové drobnosti strašně otráví. Navíc je přede mnou závěrečný výstup o 1200 m. Chvíli mám chuť se na to vykašlat. Ale co? Jsem unavená? Jo. A můžu ještě? No, jasně! Tak se jde dál. Vždyť já mám v batohu kapsičku s ovocnou přesnídávkou! Jupíí. Slastně tu lahodu do sebe natlačím a hned je líp. Zase se tak hezky míjíme se Zbyňkem. Máme podobné tempo, a tak si v následujícím stoupání děláme nějakou chvíli společnost.

Stoupání je to dlouhé a náročné. Musím občas zastavit a minutku si odpočinout. Je příjemné, jak se různě míjíme s ostatními běžci a navzájem se povzbuzujeme a hecujeme. Končí prudká pěšinka, na jejímž konci hlučně povzbuzuje hlouček lidí se zvonci. Na Hochalm (1705 m. n. m.) vede asi kilometrová štěrková cesta. Předposlední občerstvovačka. Melouny už prostě nejsou. Tak jo. Pomeranč je taky fajn a vysmátá obsluha dodává energii do posledního stoupáku. Alespoň, že tady hezky fouká a je tu o něco chladněji. A je to. 2027 m. n. m. – Bergstation Alpspitzbahn. Druhý nejvyšší bod zkrácené trati, zase partička hlučně povzbuzujících lidiček. Začíná seběh. Po široké štěrkové cestě to jde kupodivu hezky.

IMG_9858

Poslední stoupání (Last climb)

Einstieg Jagersteig je poslední občerstvovačka. Dva dílky pomeranče a už si plánuju, jak to rychle seběhnu o těch zbývajících cca 800 výškových metrů. Jenže nejsem Scott Jurek, ani Nuria Picas, abych na téhle prudké šutrovité pěšině se schody, kořeny, … běžela. Ale snažíme se sunout kupředu co nejrychleji. Na posledních cca 4 kilometrech už musím vytáhnout čelovku. Zbývají 2 kilometry do cíle. Běžím a užívám si povzbuzování běžců, kteří se už vracejí z cíle domů nebo do ubytování a obyvatel tohoto malého městečka. Před cílem si ještě blahopřejeme se Zbyňkem k dokončení (doběhl chvíli přede mnou) a pak už je tu cíl. To se nedá popsat. Je sice chvíli před desátou, ale žije to tu. Všichni fandí. Slyším pořadatele říkat své jméno. Je to dojemné. Dostávám medaili a vyzvedávám si finisherské tričko. Pohodovou procházkou mě má drahá polovička doprovází ty dva poslední kilometry do ubytování. Jsem plná dojmů. Bylo to krásné. Náročné. A stálo to za to!

IMG_9863.jpg

Finišerské tričko (Finisher T-shirt)

A co ty bouřky, kvůli kterým se závod zkrátil o téměř 40 kilometrů? Jo, tak to dojdete na pokoj a venku začne něco, co vypadá jako diskotéka. Jenže ono nehřmí, jen na vrcholcích lítá jeden blesk za druhým, a poté dorazí dolů déšť, vítr, kroupy, … jsem vděčná, že nejsem v tuhle chvíli někde tam venku, protože s hůlkama v rukou bych jistojistě svítila jako vánoční stromeček.

Takže jestli přemýšlíte, kam vyrazit příští rok v červnu, tak mrkněte na stránky Zugspitze Ultratrail. Na výběr je (obvykle 😊) z několika délek tratí a z Čech přes Mnichov to není tak daleko.

 

ZUGSPITZE ULTRATRAIL 2019

We arrived in Grainau on Thursday evening. Registration is quick and easy. I get a nice backpack and lots of gifts from sponsors (sports nutrition from Cliffbar, arm sleeves, …). In the evening I received an email from organizers. Because of the large amount of snow on the trail, they are shortening the race. approx. about 2 km and 600 meters elevation. On Thursday there is Sport Expo in the Grainau. I didn’t choose anything. Shure, I would choose, but the wallet was hiding somewhere very deep in the backpack to defend myself from my possible raid. Another message from organizers came during Friday. Because of the weather forecast with heavy storms, the Ultratrail and Supertrail XL routes will be shortened to Supertrail length. That is 63.5 km with an elevation of 2984 m. I’m really sorry but I respect the decision. I´m not the person that would like to be somewhere on the mountain peak in the storm.

IMG_9793.JPG

Expo 

So, on Saturday at 6:00 am we leave for Leutasch, where the start is at 8:00. An hour and a half of waiting is long. Before the start there is mandatory equipment check. And then I meet other runners from Czech Republic. Radim, thank you for a great chat! At 8:00 am, there is the first wave of start and at 8:15 the second wave.

First there is about 4km trail through the valley between several houses. That is great to get some comfortable pace and warm up, which is not so difficult because it is already clear that it will be very hot today. The first climb comes. In the beginning the path is quite wide, so I can determine my own pace. But then comes the “traffic jam”. I’m waiting quite a while for the crowd to line up on a narrow mountain path. From here up to Schatnitzjoch (2048m) is the pace set by the crowd of runners. For the most part, it is rhythm – two steps – a stop – two steps – a stop … it takes an infinite time. However, there is a well-deserved view on the top and a challenging part with snow. But I enjoy it. I’m going to the part of the slope with a very little number of runners and I get down smoothly with a sliding run. Some runners are very slow, others are choosing the way of sliding down on their butts. At 14.5km, there is first refreshment point with check and a long wait before I get to the barrels to refill the water. The two barrels are already empty, so they are just going to be filled again with water and isotonic drink… I just take some watermelon and continue. It follows a beautiful 10km practically on flat surface along the Leutascher Ache river.

IMG_9822

First climb… it was already really hot (první stoupání… už bylo dost vedro)

There is another refreshment at 25.7km and a liquid refill. The watermelon is my clear choice. The next refreshment is only about 5 km far away and I meet other Czechs (one of them is Zbyněk, whom I want to thank for chatting on the track!). Finally, at Lake Ferchensee, there is no queue for the water. However, there appears a little devil who whispers to me to stretch out to the clear water with a book. I don’t have a book with me, so what would I do here? And so, I keep going. 😊 The sun is already hiding behind some clouds, but it is still very hot. It doesn’t look like a storm is coming. I enjoy the mountains around me. So, where I can, I dip my headband to get a little cool down. There is another refreshment on the 44km. I’m looking forward to the melon. But there is no watermelon anymore. I don´t feel like eating anything else from that stuff. I take a piece of banana and a slice of orange. Such trivial things poison me. In addition, there is final climb of 1200 m in front of me. But what? I’m tired? Yeah. And can I still move on? Of course! So, let´s do that! After all, I have a pouch with a fruit snack in my backpack! Jupíí. It is really delicious in that hot weather.

IMG_9841

Funny downhill after the first climb (zábavný seběh po prvním výstupu)

We are passing so nicely with Zbyněk again. We have a similar pace, so in the next climb we do some company to each other. The last climb is long and challenging. I have to stop sometimes and rest for a minute. It is nice to go with other runners and to encourage each other. The long narrow path ends and at the end of that a crowd of people with bells cheers loudly. On the Hochalm (1705m) there is about a one kilometer long gravel road. The penultimate refreshment. The melons are no longer available. The orange is also fine. Funny guy at the refresment give me energy to the last climb. At least the wind is blowing here and there it is also bit colder. And it is done. 2027m – Bergstation Alpspitzbahn. The second highest point of the shortened track, again a bunch of noisy cheering people. The downhill session begins. First part is on a wide gravel road. Einstieg Jagersteig is the last refreshment. Two pieces of orange and I’m already planning to run quickly the last 5.5km with about 800 meters of elevation. But I am not Scott Jurek, nor Nuria Picas, to run on this steep pebble path with stairs, roots, … But I try to move forward as quickly as possible. I have to pull out the headlamp on the last 4km or so. Last 2km to the finish. I run and enjoy the encouragement of runners who are returning home or to the hotel and the inhabitants of this small town. Before the finish line, we congratulate Zbyněk on completing the race (he finished a moment before me) and then there is a finish line. I cannot describe my feelings. It is a while before 10 p.m., but it lives here. Everyone cheers. I hear the organizer say my name. It’s touching. I’m getting a medal and picking up my finisher shirt.

IMG_9885.JPG

By a nice walk my dear half accompanies me the last two kilometers to the accommodation. I’m full of impressions. It was beautiful. Difficult. And it worth it! And what about the thunderstorms that made the race short by nearly 40km? Yeah, so you get to the apartment and something that looks like a disco begins outside. And then rain, wind, hail, … come to the valley from the tops of the mountains. I am grateful that I am not out there somewhere, because with my trekking poles in hand I would certainly shine like a Christmas tree. So, if you’re wondering where to go next year in June, check out the Zugspitze Ultratrail website. There is a choice (usually 😊) of several lengths of track and it is not so far from Czech Republic.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s