Tak tohle se mi zase nepovedlo… KAT100 a Endurance trail

(Enlish version below)

Byla to rychloakce od začátku až do konce. Rychlé rozhodnutí, zda využít výhry a zúčastnit se závodu. Hledání ubytování na poslední chvíli. A rychlý konec…

Ve středu 7. srpna v 19:30 jsme ve Fierbrunnu. Prší. Jdu se proběhnout na půlhodiny, abych se před zítřejším závodem trochu protáhla. Čtvrtek ráno. Venku jasno. Dopoledne pracuju a před polednem jdeme do centra na prezenci. Na start stomílovky je přihlášeno něco přes 100 závodníků – včetně štafet. Na Endrurance trail se přihlásilo 10 lidí. Součástí startovního balíčku je tričko a pár drobností od sponzorů. Jdu zpátky do ubytování se na chvíli natáhnout. Už třetí den běhám dost často na onu místnost. Přemýšlela jsem, co jsem špatného snědla… ale má drahá polovička tomu ve čtvrtek také podléhá, zřejmě je to virové. No a aby toho nebylo málo, tak se dostavují problémy, které známe jen my ženy… takže mi není nejlíp.

IMG_0481.JPG

Převýšení závodu

Ale v 17:00 jsem na startu a za chvíli už máme povinný briefing k trati. Tedy povětšinou je to v němčině, a tak třetina je přeložena do angličtiny. Ale myslím si, že kdo si přečetl stránky závodu, tak ví všechno podstatné. Pár minut před startem je kontrola povinné výbavy. Musím ukázat jen mobil a lékárničku (na Zugspitze ultratrail jsem musela ukázat vše z povinné výbavy). Když vidí můj uzavíratelný igelitový pytlík se vším povinným, a ne červenou lékárničku, kterou je možné zakoupit před závody, tak se paní u kontroly podivuje a ptá se kolegy. Ten se jen usměje, že je vše v pořádku…

No a je to tu. Atmosféru úžasně podtrhují bubeníci. V šest večer je odstartováno. Probíháme červeným kouřem stejně jako závodníci v kopcích na Tour de France. Ano, nedá se v tom dýchat 😊 Hned od startu se stoupá. Probíháme okolím Fieberbrunnu. A za chvíli už stoupáme lesíkem do prudkého kopce. U stanice lanovky Streuböden je krásné jezírko. Musím si ho vyfotit. Odtud je to po širší štěrkové cestě, a tak se jde celkem dobře. Jen to břicho mě dost bolí. Ale dá se to vydržet. Trať je perfektně značená malými vlaječkami a fáborky. Ve výšce 1550 m. n. m. jsme v sedle, odkud je krásný výhled na okolní kopce i na chatu Wildseeloderhaus, kde je první kontrola. Krátký seběh mezi kravami a posledních 300 výškových metrů k chatě tak nějak rychle uteče.

IMG_0499.JPG

První jezero u stanice lanovky

Jezero Wildsee je nádherné. Položené mezi okolními kopci. Občerstvovačka je… no. Zkrátka melouny už nejsou, medvídky nejím. Suchý chleba bych nespolka. Pak už tu jsou jen nějaké čokoládové kuličky. Cola není. Je tu Redbull, voda a dva iontové nápoje. Jeden z nich si naliju do lahvičky a až poté zjišťuji, že se nedá pozřít. Nevím. Asi specifický zápach nebo byl zkvašený, jestli je to možné… Nakonec si všimnu malých přesnídávek. Tak si jednu dám. Vytáhnu z batohu čelovku, protože se už pomalu šeří a stoupám mezi ovečkami dál na Wildseeloder (2119 m. n. m.). Pro tohle to stojí za to. Na jedné straně se nad jezerem vznáší mraky a na straně druhé zapadající slunce barví oblohu do červena. A nakonec se k tomu ještě přidává v dálce na obzoru bouřka.

Začínám klesat. Chvíli je to docela náročné a kluzké. Taky uklouznu a sedřu si z boku koleno. Ale nic hrozného. To jeden běžec za mnou z kopce skáče rovnou šipku s kotrmelci. Ale zdá se v pořádku a na mou otázku mi odpovídá, že je OK.

IMG_0517

Jezero Wildsee

Po chvíli zjišťuji, že v mém stavu není problémem stoupání, ale naopak otřesy břicha z kopce. Ne, tohle prostě nepůjde. Celých 13 km seběhu do Hochfilzenu jsem to zvažovala, a nakonec jsem si zavolala odvoz. Ano, vzdala jsem to. I když jsem šla podle svého časového plánu. Ale představa dalších cca 13 hodin v tomhle stavu mi prostě v hlavě vystavila stopku. Asi jsem to měla zkusit dál. Možná kdyby to bylo za světla a mohla bych se kochat okolní přírodou, tak bych to tak snadno nevzdala. Ale už se stalo. Zpět to bohužel nevezmu. Takže z 87 km jsem nakonec dala 23 km s cca 1400 m převýšení.

Všimla jsem si, že v Hochfilzenu to vzdalo překvapivě hodně běžců. Druhý den, když jsme si udělali společný pohodový výlet k jezeru Wildsee s mojí drahou polovičkou, jsem myslela na všechny běžce na trati. Bylo neskutečné vedro – jasno a 30 stupňů ve stínu.

Jaký je tedy závod KAT100? Do Fieberbrunnu to z Čech není nijak daleko. Startovné je stejně tak drahé jako u podobných zahraničních závodů. Já ho díky svetbehu.cz naštěstí neplatila 😊 Prvních 23 km trati je moc hezkých. V Hochfilzennu je to kousek po asfaltu. Jak vypadá zbytek trati bohužel nevím ☹ Ale Kitzbühelské alpy jsou nádherné. Jen v případě Endurance trailu, který startuje v 18:00 poběžíte cca 8 hodin ze závodu po tmě. Ale zase máte šanci zažít západ i východ slunce v horách. Co se týče občerstvovaček, tak můžu zhodnotit jen tu první. A když to srovnám s většinou závodů, které jsem běžela, tak doufám, už kvůli běžcům na stomílové trati, že ostatní občerstvovačky na tom byly lépe. Povinná výbava je celkem obsáhlá, takže nepočítejte s mikro batůžkem 😊 A nakonec značení trati bylo dostačující. Nikde jsem prakticky neváhala. Fáborky a malé vlaječky s odrazkami doplňoval v noční části reflexní sprej, který celkem odolal dešti v předchozí den.

A co teď? Teď budu zase hodnotit a přemýšlet co dál.

 

I did not succeed again … KAT100 and Endurance trail

This was a fast action from the beginning till the end. Quick decision whether to use the starting fee that I won and participate in the race. Find last minute accommodation… And fast end of…

IMG_0494.JPG

Race briefing

On Wednesday, August 7 at 7:30 pm, we are in Fierbrunn. It is raining. I’m going to run for half an hour to stretch a little before tomorrow’s race. Thursday morning. Clear skies. I work in the morning and before midday we go to the city center for race attendance. There are more than 100 competitors registered for the start of the 100 miles run – including the relay. 10 people entered the Endrurance trail. The starting package includes a T-shirt and some small presents from sponsors. I’m going back to the accommodation for a moment. I’ve been running to the “that room” often for last three days. I was wondering what I ate wrong … but my dear half is also subject to it on Thursday. Apparently, it’s viral. And to make matters worse, there are problems that only women know … so I am not in the best form.

But at 5 pm I am at the start and in a while, we have a mandatory race briefing. Mostly it’s in German, just a third is translated into English. But I think that who went through the race webpages knows everything essential. A few minutes before the start is a check of mandatory equipment. All I have to do is to show my cell phone and first aid. When the lady sees my closable plastic bag with all obligatory necessities, not the red medical kit that can be bought before the race, the lady at the check wonders and asks colleagues. He just smiles that everything is OK.

IMG_0505.JPG

Awesome mountains

Well, here it is. The atmosphere is amazingly underlined by drummers. It starts at 6 pm. We run through red smoke just like cyclists in the hills on the Tour de France. Yes, you can’t breathe in it. The route is climbing straight from the beginning. We run around Fieberbrunn. And after a while we are climbing through a small forest up a steep hill. There is a lovely lake at the Streuböden cable car station. I need to take a picture of it. From there it is on a wider gravel road, so it goes quite well. Only that belly hurts me a lot. But I can stand it. The track is perfectly marked with small flags and streamers. At 1550 meters above sea level, we are in a saddle with a beautiful view of the surrounding hills and the Wildseeloderhaus, where the first check is. The short run between the cows and the last 300 meters to the hut somehow runs away.

Wildsee is beautiful. Lying between the surrounding hills. Refreshment is… In short, there are no more melons, I don’t eat jelly bears. I would not digest dry bread. Then there are just some chocolate balls. No Cola. There’s Redbull, water, and two ionic drinks. I pour one of them into a flask before I find it impossible to drink. I don’t know. Probably a specific smell or was fermented, if possible … Finally, I notice small fruity snacks. So, I’ll have one. I take the headlamp out of my backpack because it is slowly getting dark and I ascend between sheep to Wildseeloder (2119). It’s worth it for this. Clouds float above the lake on one side and on the other side setting sun turns sky to red. And finally, there is a storm in the distance.

IMG_0525.JPG

Sunset

I start to descent. It is quite difficult and slippery for a while. I also slip and wipe my knee. But nothing serious. One of runners behind me falls down with some somersaults. But he seems OK.

After a while I find that in my condition is not a problem of ascending, but rather the abdominal upheaval. No, this just won’t work. I thought about it for the entire 13 km run to Hochfilzen and finally called for a ride. Yes, I gave up. Even though I went according to my time schedule. But the picture of ​​another 13 hours in this state just put a stop in my head. I guess I should have tried to go further. Maybe if it was in the day and I could enjoy the surrounding nature, I wouldn’t give up so easily. But it has already happened. Unfortunately, I won’t take it back. So, from 87 km I finally managed 23 km with about 1400 m elevation.

I noticed that surprisingly many runners in Hochfilzen gave up. The next day, when we made a relaxing trip together with my dear half to Lake Wildsee, I thought of all the runners on the track. It was incredibly hot – clear sky and 30 degrees in the shade.

IMG_0535.JPG

Markings

So, how is the KAT100 race? Fieberbrunn is not far from the Czech Republic. The entry fee is as expensive as in similar foreign races. Fortunately, I did not pay it thanks to svetbehu.cz 😊 First 23 km of the track is very nice. Unfortunately, I don’t know what the rest of the track looks like ☹ But the Kitzbühel Alps are beautiful. Only in the case of Endurance Trail, which starts at 18:00, you run about 8 hours from the race in the dark. But again, you have a chance to experience the sunset and sunrise in the mountains. As for snacks, I can only evaluate the first refreshment station. And when I compare it to most of the races I have run, … I hope, that the rest of refreshments were better than this because of the runners on the 100-mile track. Compulsory equipment is quite extensive, so do not count on the micro backpack 😊 And, finally the track marking was sufficient. There were streamers, small flags with reflectors and the reflective spray in the night part, which resisted the rain the previous day.

Now what? Now I will evaluate everything again and I have to think what to do next.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s