Znáte Bike hero? Ne, vřele doporučuji vyhledat. Je to hezký a cca 160 km dlouhý okruh, který můžete ujet dle pravidel za 1 až 3 dny. Já to chtěla zkusit za jeden den… a jak to probíhalo?
Den 1.
Jsou 4 ráno a já vstávám? A proč ne? 😊 Na cestu do Berouna mi svítí měsíc a teplota -1 na palubce. Prostě ideální podmínky… na přimrznutí ke kolu. V Berouně na nádraží venkovní teploměr ukazuje ještě hezčí 4 stupně pod nulou. Ujedu kilometr a hned za náměstí koukám, že mám prázdné přední kolo. Ruce zkřehlé. Nebudu to lepit. Mám náhradní duši (tu na kolo, u vodníka jsem pro náhradní pro sebe nebyla 😊). Tak to rovnou vyměním. Trvá mi to děsných 20 minut. OK. Hotovo. Jedu. Ujedu další 1,5 km a co to? Prázdné přední kolo. OK. Tak to asi ne… chvíli spekuluju. A pak co? Vrátím se zpátky k autu a jedu domů. Zítra je taky den! Doma na světle konečně vidím, kde je „zakopaný pes“. Ne, toho jsem nepřejela, … 😊 Ale z nedělní vyjížďky jsem si dovezla v plášti zapíchnutý trn. Tak stane se. Poučení zní: při opravě, výměně duše udělat důkladnější prohlídku pláště! 😊
Taková ta příjemná ranní teplota 🙂
Den 2.
Déja vu? Ne, to je jen budík opět nastavený na 4:00. Průběh stejný. Jen srpek měsíce nekryje nic a krásně jej doplňují hvězdy. Od nádraží v Berouně vyjíždím chvilku před šestou. Z pekárny před náměstím se line příjemná vůně a teplo. Odolám, nezastavím. Stejně by mě dovnitř nepustili, když mají ještě zavřeno 😊 Sice je o něco tepleji než včera, ale značka ideál to není. Takže je potřeba se hned zahřát stoupáním na rozhlednu Děd. Cestou si užívám ještě za šera krásný mlžný opar nad rybníkem a východ slunce. Člověk to může vidět po sté a stejně ho to vždy podivným způsobem dojme. Tedy mě určitě. 😊
Východ slunce při výjezdu na rozhlednu Děd
Z rozhledny Děd je parádní sjezd. Ten mě fakt baví, jen v Nižboru mám pocit, že budu muset někde zaklepat a poprosit, zda by mě nemohli odmrazit od kola. A prsty na rukou si klepou na čelo, zda jsem se náhodou nezbláznila. Na trávě je jinovatka. Snažím se dělat, že to nevidím a je krásně teplo. Však se zase zahřeju dalším výjezdem…
Vodní nádrž Klíčava
Nádrž Klíčava. Moje poprvé. Ještě nikdy jsem tu nebyla. Tak jsem to oslavila po svém. Kontrolou kola a zjištěním, že zadní kolo je jaksi nějaké poloprázdné. Jen ho dofouknu a doufám, že to pomůže. Nepomůže. O pár stovek metrů dál už kolo leží „na zádech“ a já opět měním. Ale tak je to změna. Včera jsem trénovala výměnu u předního kola. Dnes je to zadní. 😊
To není servis jako na Tour de France 🙂
Následuje hrad Křivoklát. Ano, stojí stále na svém místě. Ničím novým mě nepřekvapil. Překvapil mě až stoupák v lese za ním! Jako tohle mám vyjet? Snažím se přimáčknout k řídítkům a stejně pořád kolo zvedám na zadní… Žádný stres. Prostě to kolo vytlačím. Kéž by tam byl někdo, kdo by do toho kopce vytlačil i mě 😊 Průměrná rychlost se závratným tempem snižuje. Dojezd po tmě? Tak tahle myšlenka se mi usadí v hlavě, zatímco jedu a kochám se lesy, loukami a mezemi, kde přímo explodovala ta svěží jarní zeleň a jako by si malíř chtěl dát opravdu záležet, aby vše nebylo jednotvárné, tak občas do té zeleně štětcem udělal bílé fleky v podobě kvetoucích stromů a keřů.
Ty výhledy do kraje a ta obloha!
Výjezd na Krušnou horu není kupodivu vůbec krušný. Docela to jde. Ale semínko pochybností, zda chci opravdu jet cca 2 hodiny po tmě (dle předpokládaného dojezdu podle navigace), je nejen zaseto, ale už pěkně naklíčilo. A při dojezdu na Krušnou horu s krásnou rozhlednou jsem už mohla sklízet. Je rozhodnuto. Dneska to prostě celé nedám. Nemám dost natrénováno, abych to dnes zvládla za světla. A po tmě se mi jet nechce. Co bych viděla? Maximálně svítící očka zvířátek okolo. Ale nejkratší cestou do Berouna se mi taky nechce. Tak dojedu do Kublova a odtud se dám po žluté směr Žebrák a Točník.
Krušná hora a opravdu moc povedená stavba rozhledny
Projíždím naučnou stezkou Údolí ticha. Omlouvám se všem, že jsem to ticho občas prolomila svým nadáváním, když jsem přenášela, přehazovala své 14kilové kolo přes popadané stromy 😊 Vše zapomenuto. Je to tam krásné.
Přelez, přeskoč…
Žebrák a Točník jsou také stále na svém místě a majestátně shlíží na okolí ze svých kopečků. Odsud to už beru po cyklostezce přes Zdice, Králův Dvůr zpátky do Berouna. Není to hezky zaokrouhlené číslo, ale za 97 km a 1981 m stoupání se asi stydět úplně nemusím. Tak to doma oslavím ještě půlhodinou posilování, aby to tělu nebylo líto, že jsem ho připravila o zbývajících 60 km trasy Bike hero.
Zřícenina hradu Žebrák
A co z toho plyne? Musím více potrénovat, zrychlit (také se nabízí varianta delšího dne 😊). Ale hezky jsem si tu jízdu užila. Kochala jsem se jako pan Hrušínský ve Vesničko má středisková. Jen mě trochu mrzí, že jsem se nestihla kochat i v Brdech a okolím Karlštejna. Budu to muset brzy napravit.
Den 3.
Chci spát déle než do 4 😊
To je selfie, kdy se musím pochválit, že mi to opravdu sluší 🙂
