Kamna doma nemám. Rozhodně ne taková, za která bych si pohodlně zalezla s dobrou knížkou. A tak jsem nikam nezalézala. Ale naopak se snažila co nejvíce času trávit venku. Jaro je mé nejoblíbenější roční období. A ani koronavirem si ho pokazit nenechám. 😊

Na obzoru vzniká nová Sněžka 🙂 nebo spíše 😦

Žádné závody se nekonaly, takže jsem si pobíhala a jezdila na kole podle nálady. Tedy skoro pořád. A kdyby nemusel člověk pracovat a plnit si nějaké povinnosti, tak bych se domů asi chodila skutečně jen najíst a vyspat. 😊 Ale i tak neplánovaně se měsíc duben stal mým měsícem ve stylu „no days off“ – tedy žádný den volna. Občas sice na mě padla nějaká ta únava, ale když jsem se podívala ven z okna, tak jsem jí rázem setřepala, nebo se pustila sama, někde cca na 8. kilometru běhu přírodou. 😊 Únava naštěstí není jako klíště, a tak na ni nejsou potřeba žádné olejíčky (i když masážní Alpa není k zahození 😊), kleštičky a ani vytáčení. Vytáčejí mě jiné věci, a tak to má být. 😊

Kdybych byla matematik, nebo Sheldon z Teorie velkého třesku, tak bych teď řekla: „Nechme mluvit čísla…“ 😊 Matematik nejsem, ale čísla mám občas docela ráda 😊

Naběhala jsem tedy 380 km s převýšením 5880 m

Na horském kole najezdila 475 km s převýšením 6420 m

Posilovala špíčky 12 hodin

A celkem jsem pohybem v dubnu strávila 85 hodin, a i s nějakou tou tůrou to bylo nakonec celkem 880 km. Škoda, že jsem si toho čísla nevšimla dřív, mohla jsem to zkusit zaokrouhlit na 1000 km. 😊

„No days off“

Už mám za sebou třetinu května, tak jsem zvědavá, co přinesou jeho zbývající dvě třetiny.

Ať vám to všem běhá, jezdí na kole, …! A užívejte si každou chvilku v přírodě! Stojí to za to!