Vstávám ve 2:30 po necelých 2 hodinách nekvalitního spánku – někdy je prostě lepší nechodit spát vůbec. Parkuji do rozespalých očí kontaktní čočky. A poměrně rychle se oblékám a pakuji. Snídám, nebo co je to v tuto dobu, musli tyčku a jablko. Ve 3:15 vyjíždím, abych ve 4:15 dorazila na parkoviště v Lovosicích.
Výhled z Lovoše po ránu
Nasazuji batoh a v šeru vybíhám. Po kilometru už rychle stoupám na Lovoš, abych nezmeškala tu parádu, kterou pro nás někdo na každičký den objednal. Cestou vymetu pro ostatní za mnou všechny pavučiny, které tu ty malé příšerky za noc upletly.
Kousek pod vrcholem plaším dva pěkně vypasené divočáky, kteří se po probdělé noci někde na party vracejí do pelechu. Na vrcholu Lovoše nejsem sama. Ale je tu klid, který narušuje jen neutuchající hluk z dálnice. V údolí pode mnou se převaluje mlha z včerejšího deště, ptáci vítají nový den a na východě se už krásně barví obloha. Tohle prostě neomrzí. Naopak. Je to silně návykové.
Východ slunce na Lovoši
Poté mrknu směr Milešovka. Ano, pořád tam je. 😊 Tak za chvíli! Sbíhám směr Oparenské údolí, kde je krásně chladno. V Milešovském potoce si chladí nožky moje oblíbená volavka – tentokrát volavka červená. Je NÁDHERNÁ!
Z Velemína stoupám po modré na Milešovku. A i takhle po ránu to dá zabrat. Chystá se pěkné vedro. V 7:20 jsem na vrcholu. Užívám si chvíli klid a výhledy, a poté sbíhám po červené do Milešova. Většina lidí ještě chrupe, a tak víceméně nikoho nepotkávám.
Výhled z Milešovky
Následuje „brdek“ Ostrý a plenění třešní. Výborná snídaně! Jen s plným břichem třešní se dost špatně běží. 😊 I tak to vřele doporučuji! 🙂 Po modré doběhnu zpět do Lovosic. Mít v 9 hodin ráno odběhnutých 29 km a nastoupených 1050 m není vůbec špatné – navíc krásnou přírodou s minimem lidí na stezkách. A den teprve začíná!
Vlevo Ostrý, vpravo Milešovka
