Z běžce cyklistou – Bike hero

Je 5 hodin ráno a já stojím před vlakovým nádražím v Berouně. Ještě je šero, když vyjíždím směr první kopec – jednoho z mnoha. Svítání si užívám na rozhledně Děd, jejíž vrcholek je od ranních paprsků hezky osvětlený. Čeká mě hezký sjezd, který už znám. Pěkně si to užívám až do Nižboru. Podle předpovědi mě čeká hodně teplý den, a tak jsem ráda, že je mi při sjezdu hezky chladno.

IMG_8854

Rozhledna Děd

Ještě z čerstva vyjíždím pár serpentin v Nižboru po silnici a pokračuji dál po červené turistické trase – Svatojakubské cestě. Máte občas pocit, že vám někdo hází „klacky pod nohy“. No, tak mě se někdo na následujících asi 10 km pokoušel hodit pod kolo 2 srnky, 1 mladého jelena a pak rovnou strom. Všem jmenovaným jsem se na poslední chvíli naštěstí vyhnula. 😊 Silnice moc nemusím při běhu ani na kole, ale sjezd do Zbečna s výhledy a v plné rychlosti si užívám. Škoda jen, že mě na posledním úseku sjezdu přibrzdil kombajn. A tak jedu cca 500 m s šátkem přes pusu, abych nemusela dýchat jeho výpary. Ale tak na to jsem za poslední dobu zvyklá, že… 😊 Myslím na ten šátek přes pusu, ne na kombajny před sebou na kole na silnici. 😊

IMG_8869

Vodní nádrž Klíčava a můj nejlepší přítel 🙂

Ve Zbečně rychle zaútočím na sámošku, nakoupím pití a mažu dál. Stoupám po silničce k vodní nádrži Klíčava. Povinné foto s kolem a jede se dál. Cesta lesem na Křivoklát je moc hezká. Škoda, že se kácí už i tady. Chvíli se obávám, jestli mi nespadne padající strom na hlavu. Ale trochu škodolibě – pardon – se směji, že se právě pokácený strom zaklínil o další koruny stromů. Fotím Křivoklát, projíždím Roztoky, za kterými „zvesela“ tlačím kolo do stěny, kterou tu přede mne někdo postavil. Smekám před všemi, kteří toto vyjedou!

IMG_8874

Berounka v Roztokách

Za Leontýnským zámkem jsou hezké lesní cesty, kde to pořádně rozjíždím, abych se taky trochu posunula směr cíl. 😊 Víte, co je skvělé na Novém Jáchymově? Sámoška s vychlazeným pitím. 😊 Mám takový zvláštní pocit, že Krušnou horu pojmenoval první účastník Bike hero. Nebo ne? 😊 Každopádně na jejím vrchu je naprosto dokonalá dřevěná rozhledna s krásně se pohupujícím schodištěm. Výhled stojí za zdržení a pořízení několika fotek. Následuje odměna v podobě sjezdu.

IMG_8877

Rozhledna na Krušné hoře z rozhledy na Krušné hoře 🙂

Kopec Velíz je taky případ sám o sobě. Kolo se staví na zadní. No, musím tuhle techniku výjezdu kolmých stěn ještě dopilovat. Na vrcholu je hezký kostelík Sv. Jana Křtitele.

Vesnice Kublov, Broumy a Březová – tenhle úsek se mi nijak do paměti nevryl. Snad jen že v Březové se srdečně zdravím s pár lidmi, kteří čekají na volný kurt a říkám si, že jim nezávidím, že budou hrát na sluníčku… asi že jedu celý den ve stínu. 😊 No a už je vidím. První hrad Točník, poté i Žebrák… nějak jsem zapomněla, že mě čeká výšlap až nahoru na Točník. Odměnou je mi smutný pohled na chudáka medvěda v hradním příkopě, který si tu k pobavení lidí hraje se sudem od piva. ☹ Ale hrad je krásný, ano.

IMG_8892

Pole a Točník

Tímto uděluji pochvalu obci Hředle! Za co? Za pitnou vodu na návsi. Lahoda! Stoupám, stoupám… noze se do cesty staví ostružiní. Ale krev stejně za chvíli pokrývá prach. Asi dobrá dezinfekce. Není nad přírodní lesní prach! Hezky to „utemuje“ a už se mi tam nedostane žádný čurbes. Z Vraní skály je parádní sjezd. Jsem hrdá, že jsem to celé sjela a nepřekotila se přes řídítka. 😊

IMG_8913

Prostě krása

Přijíždím do Zdic. Benzinka. Studené pití. Studená káva. Lahoda. Přemýšlím, co se tu děje, že je všude tolik aut. A ono je tu koupaliště! Než tam do toho davu, tak to bych si dala Bike hero v tom vedru ještě jednou. 😊

Následující úsek mezi loukami na sluníčku je úmorný. Zjišťuji, že se u mě objevuje nová alergie… nebo co to je… Jakmile vidím před sebou další kopec, který čeká, až ho zdolám, dělají se mi mžitky před očima. 😊 A tak slezu z kola a chvíli tlačím. Aby to nevypadalo blbě, tak raději telefonuji s maminkou, abych si postěžovala, že je v létě vedro a svítí sluníčko. 😊 Kdo to kdy viděl!? 😊
Nějak nápadně rychle mě dojíždí cyklisti. Rychle nasedám na kolo a snažím se zrychlit. Ale už jsou u mě. Chjo. To jsem pomalá. Ne, tak mají elektrokola… 😊 Jsem v Brdech. Stožec. Hřebenová cesta a pár rychlejších kilometrů. Na Soudném odbočka a sjezd do Kytína. Co je zde zajímavého? Někoho možná uchvátí místní kostel Nanebevzetí Panny Marie, jiného místní pivovar… já rovnou zaparkovala v místním obchůdku. Myslím, že už je na mě hezký pohled. Lýtka mám značně pokrytá vrstvou prachu a k chlaďáku s pitím se ženu rychlostí jezdců Formule 1.

IMG_8916

Klášter Skalka

Zpátky na hřeben Brd a na Skalce odbočka k Baroknímu areálu Skalka a klášteru. V občerstvení rychlá malinovka na stojáka u okénka. 😊 Kousek vytlačit kolo přes kořeny a na hřebenovce to zase hezky rozjet. Sjezd po modré do Dobřichovic je zážitek. Tedy pár kratších úseků po kořenech, kamenech… V Dobřichovicích slastně shlížím z mostu na Berounku… ne, na koupání není čas… Karlík a výšlap do obce Mořinka se slavným menhirem, a především kamenným křeslem. 😊

IMG_8923

Menhir nad Mořinkou

Za jízdy dobíjím Garminy z powerbanky. Jízda na kole jednoruč až k lomu Velká Amerika. 10 % navíc už do cíle stačí. U lomu potkávám dalšího cyklistu, který jede Bike hero. Pár fotek, prohodíme pár slov a tiše mu závidím, že končí už ve Svatém Janu pod Skalou.

Na pohodové svezení po silničce do Karlštejna není čas, šlapu, co to dá, vím, co mě ještě čeká, a hlavně už je mi z vedra dost špatně. Občas přemýšlím, že bych zpomalila a pomaloučku omdlela do příkopu. Na to je jediný lék. Výjezd kopečku, krátký výhled na Karlštejn a sjezd do Srbska. Už jsem hodně unavená. Přede mnou dům a u něj uvázaná na trávníku lama. Toho sluníčka asi bylo už přespříliš… ne, tak nebylo. 😊 Kluk, co tu sedí, mi se smíchem odpovídá, že mě opravdu oči neklamou. Ano, je to lama. Další kopec a sjezd do Svatého Jana pod Skalou. Místní skály jsou krásně osvětlené od podvečerního slunce. Skok do hospody na studené nealko pivo na stojáka. Sladké pití už nemůžu ani vidět. A poslední šplhání po pěšince k Vráži.

IMG_8935

Podvečerní slunce ve Sv. Janu pod Skalou

A na tohle, ano na tohle jsem čekala celou dobu. A nemohla se dočkat. Je to tu. Poslední sjezd. Posledních pár kilometrů do Berouna. Radostí bych snad ani nebrzdila, abych byla v cíli dřív. 😊 Ale to bych asi skončila nejspíš v nemocnici pod kopcem. Místo toho si ještě v poklidu vychutnám přejezd Berounky po železničním mostě mezi miliony mušek. Jsem ráda, že jsem žádnou nepovečeřela. Beroun, vlakové nádraží. Vypínám garminy a cítím obrovskou úlevu, že už nikam dál nemusím. Přistavit mi sem bazén, tak bych do něj slastně skočila a zbarvila jeho vodu došeda. 😊 Takhle ještě rvu kolo do auta a dopravím se domů.

 

Pokud si chcete užít krásný den na kole, projet moc hezkou trať, vyjet a sjet každý kopec Berounska 😊, tak Bike hero vřele doporučuji. Pokud chcete pohodu, hodně fotit, kochat se, navštívit hospůdky, … tak si můžete trasu rozdělit do dvou nebo dokonce tří dnů.

Více o této výzvě s cca 163 km a 4000 m převýšení najdete zde:

Bike hero

 

 

 

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.