Duatlonová premiéra

Když jsem se na jaře šla hlásit na Rakovnickou 60, ze které jsem byla vloni naprosto nadšená – jak z trasy, tak především z atmosféry a všech lidí, kteří se na této akci podílí, tak mě zaujala trasa RD100. No a to bych to nebyla já, kdybych nedostala „super“ nápad, vyzkoušet si jednou duatlon. Kromě toho, že běhám, tak na horském kole jezdím taky moc ráda. Tak to spojím! Na jaře to bohužel kvůli covidu nedopadlo, ale zářijový termín vyšel.

Východ slunce na Senecké hoře

A tak mi v sobotu 12. září ve 2:50 ráno zvoní budík. Nadšení malinko opadává… 😊 ale když ve 3:50 vycházím ven a vidím tu nádhernou hvězdou oblohu, tak si říkám, že i za toto to vstávání stálo. V Rakovníku jsem chvilinku před 5. V pět na hezky osvětleném náměstí jdu na prezenci, dostávám kartičku s popisem trasy, místem pro nalepení samolepek ze samokontrol a letos nově na zadní straně s QR kódem, který budou načítat na hlavních kontrolách, a tak vás doma mohou sledovat, jak si vedete – nebo vy sebe během závodu.

Brody… tenhle tedy chudý příbuzný těch větších 🙂

V 6, ještě jaksi trochu za tmy, startuji od kostela v balíku cyklistů a při pohledu na ně si říkám: „Co já tady jako dělám?“ Samý sval, šlacha, … 😊 Začíná se samozřejmě hned sprintem. Po cca 4 km při stoupání směr Senecká hora, se musím krotit… a nechat se předjíždět. Víceméně většina z cyklistů okolo nemá na zádech „ninja výbavu“ (rozuměj vykukující trekové hůlky) s běžeckými kraťasy na převlečení, tudíž je nečeká běžecká zábavná vložka. Po 8 km stoupání jsme na Senecké rozhledně. Vyšplhat na vrchol stojí nejen za samolepku kontroly, ale taky za pohled na vycházející slunce. Krása. Ne, to mě vážně nikdy neomrzí. Následuje kratší sjezd a takový prudší krpálek lesem. Na necelém 20. kilometru je další kontrola s občerstvením u hradu Krakovec. Rychle něco malého do pusy a hurá na přejezdy brodů říčky Rakovnice. Až sjedu na kole z Čertova pilíře, budu se považovat za dobrého cyklistu, zatím to je jen seběh s kolem po boku. 😊

Depo 🙂

A je tu „depo“ a kontrola s občerstvením u ústí Javornice. Trochu se občerstvit, svléknout cyklokraťasy, nandat kraťasy běžecké a pokusit se běžet. Vím, že po kole mi trvá tak cca 3 km, než se pořádně rozeběhnu. S ohledem na to, že se začíná prakticky do kopce 😊, tak se začátek spíš podobá rychlochůzi. Nejhezčí úsek v běžecké části jsou určitě Skryje a Skryjské jezírko. A samozřejmě kontrola s občerstvením ve Skryjích u Trilobita, tam se podívám za jeden den dokonce dvakrát. 😊 V Újezdci úspěšně minu samokontrolu. Vracet se jeden kilometr z kopce, je fajn, ale když do toho kopce musíte kvůli své blbosti – ta kontrola byla tak krásně vidět! – znovu, tak to zamrzí. Nehledě na cca 15minutovou ztrátu času. No, za blbost se platí. Náladu mi zlepší v poli stojící oblíbená volavka. Svítí sluníčko, je krásné vedro, na světě je přeci krásně… 😊 Před druhou zastávkou v depu potkávám spoooousty účastníků 40kilometrové trasy. A tak je o zábavu postaráno: „Ahooooj!“ 😊

Ty výhledy…

Takže zpátky do cyklistického a hurá makat do cíle. Už se těším do Skryjí na občerstvovačku tak, že si u říčky ve Slapnicích nevšimnu mostku a jedu do brodu. Ty velké, „oslizlé“ betonové panely… no nebyl to dobrý nápad. Takže jedu a po chvíli už nejedu a ležím na té betonové desce, kolo na mě… chvíli si říkám, že jsem si asi zlomila lýtko, které mám zaklíněné pod kolem. Tak nééé, je to jen křeč do lýtka. 😊 Takže zběžná kontrola kola odhalila sedátko nakřivo. Narovnáno. Zběžná kontrola mě odhalila naražené koleno (samozřejmě pravé, jinak to ani nemůže být), loket, bok. Loket po chvilce na sobě vytváří podobiznu hory Říp. No nic, není čas ztrácet čas. Jenže… po chvíli zjišťují, že jsem zřejmě pádem narazila do patky přehazovačky, takže mi nejdou tři nejlehčí převody. Tudíž o výjezdu kopce na Křiniště si můžu nechat zdát a trapně kolo tlačím. V Pustovětech je poslední občerstvení, doplňuji tekutiny, je celkem teplo, pár slov s opět úžasnými dobrovolníky a hurá voňavým lesem do cíle.

Skryje

Po druhém načtení mého QR kódu – při prvním jsem se jmenovala nějak jinak 😊 – mi oznámí, že nemám nikam chodit, že jsem druhá žena v cíli – byly jsme tři… 😊 První žena v cíli už měla za sebou podle času dojezdu, sprchu, oběd, hodinu čtení a podpisy fanoušků. 😊 Ne, i tak to potěší, ještě když dostanete tak krásnou cenu. Děkuju!

Cestou necestou 🙂

Děkuju za úžasný závod! Za krásnou a celkem těžkou trasu. Za výborné občerstvovačky. Za usměvané a ochotné dobrovolníky. Za skvěle objednané počasí. Za možnost vyzkoušet něco nového. Za skvělé funkční tričko – a ještě černé! Super! Za krásnou cenu za druhé místo! Děkuju!

A kdo byste chtěl něco takového vyzkoušet, tak vřele doporučuji Rakovnický duatlon! Bude na vás čekat krásných 31 km na kole – 27,4 km běhu (když neminete kontrolu 😊) – a 32,9 km opět na kole.
A já se jdu podívat na to své ubohé kolo, které mě po včerejšku nemá moc v lásce. 😊

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.