To, co máme rádi, nám nikdo nevezme

Nevím, jak to máte vy, ale za mne je tento rok od začátku jedna velká katastrofa. Co se mohlo, to se pokazilo. Na co jsem se těšila, se neuskutečnilo, nebo dopadlo naprosto děsně. A slavný Covid už je jen taková pomyslná třešnička na dortu, která všemu dodává grády.

Dobré ráno!

Když byla minulý víkend zrušená, nebo přesunutá… uvidíme… Stovka podkrkonoším, tak jsem si říkala, že si už asi udělám škrtací kalendář, budu odškrtávat dny, kdy konečně nastane rok nový a letos poprvé, proti svým pravidlům, budu na Silvestra pořádně slavit, že je to za mnou. Ano, pořád mám tak trochu náladu pod psa, ale proč čekat do konce roku? Závody se ruší, život nám hází neustále klacky pod nohy tak jako tak… tak si nazujme běžecké boty a pojďme ty klacky přeskočit a rozběhnout se do přírody. Protože alespoň pro mne to je zaručený lék na všechno. Pobyt a pohyb v ní mě uklidňují a jsou mojí životní jistotou, když už se téměř na nic a na nikoho v této době nemohu spolehnout. Obklopme se lidmi, kteří za to stojí a nečekejme zbytečně ani minutu, abychom se svým životem něco udělali. Je to jen na nás. 😊 Takže uvidím, jaké závody mě tento rok ještě čekají, a když žádné, tak si udělám dlouhé běhy sama.

Cestou na Dvoračky

No, a tak to bylo i v případě zrušené Stovky podkrkonoším. Neseděla jsem za pecí, ale zaběhla jsem si do Krkonoš. Bylo krásně a lidí minimum. Vyrazila jsem ze Špindlu po zelené a modré na Horní Mísečky. Z počátku je mlha, ale už při stoupání lesem se rozestupuje a mezi stromy prostupují první paprsky slunce. Na Mísečkách už je krásně a čeká mě oblíbená zelená turistická stezka na Dvoračky. Zejména poslední úsek se stoupáním mezi zbarvenými vřesy, borůvčím a jeřabinami je nádherný. Přičtěte výhled do dálky na mlhu, která se líně povaluje nad údolími a máte důvod se zastavit a jen zírat s otevřenou pusou na to, jak je to nádherné.

Pohled z Dvoraček do údolí na ustupující mlhu

Z Dvoraček pokračuji okolo Zadního Plechu na Krakonošovu snídani. Během stoupání k Vosecké boudě a na Hřebenovku potkávám postarší pár hezky s batohy „na těžko“ a dáváme se do řeči. Potkávat takových lidí víc, tak si jen celou cestu povídám a usmívám se od ucha k uchu, že svět je ještě v pořádku. Od Vosecké a z Hřebenovky, však to asi znáte, jsou překrásné výhledy. Trochu pofukuje studený vítr, občas se přes hřeben překulí nějaký ten mrak, ale sluníčko všemu dodává pozitivní energii.

Oblíbená Hřebenovka

U Špindlerovky uhýbám na žlutou a sbíhám k Boudě u Bílého Labe, kde udělali novou hezkou jednoduchou lávku. Ještě voní čerstvým dřevem a pokrývá ji vrstva pilin. Dál pokračuji podél Labe po modré až do Špindlu. Zde už potkávám tradiční typ místních „turistů“, kteří se neobtěžují na pozdrav ani odpovědět. Nenechám si kazit náladu, a tak si pro jistotu na poslední cca 4 km nasadím sluchátka a užívám si, že je to z příjemného kopečka, do uší mi hraje oblíbená hudba a já si zaběhla hezkých cca 37 km v horách. Stálo to za to!

Krásná nová lávka přes Bílé Labe

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.