První ultra roku (… a snad ne poslední…)

Krátký zápis z krátkého běhu. Kdo zná Pražskou stovku, tak ví, že tento závod má obvykle mnohem víc, než „jen“ sto kilometrů. Každý rok se na něj chystám a každý rok mi do toho „něco vleze“. Letos to byl pro změnu Covid, který do toho lidově řečeno „hodil vidle“. Tedy házel je do toho od prosince, od kdy tuto akci Olaf, pořadatel, který se nikdy a ničeho nezalekne, neustále posouval na další a další termín. A tak se stalo, že v pátek 26. února dvě stě lidí sleduje, jestli budou moci vyběhnout na jednu z vyhlášených tras tohoto borce. Ve 23:00 zjišťujeme, že vládní opatření platí až od pondělí a že náš sobotní trénink se může uskutečnit.

Závěr výstupu na první kontrolu

Takže v sobotu chvíli před devátou už stepuju na parkovišti v Praze v Modřanech, kde nás po 2 minutách, v bezpečné vzdálenosti, Olaf vypouští do světa. Cestu nám ukazují Olafovi pověstné šipky. Takže ne, po ulici to nebudeme přeci brát, ale hned po úzkém valu a trávníčku s bahýnkem. Za tohle musí Olafa milovat každý trailový nadšenec. Prostě pokud to jde, asfaltu se vyhýbáme.

A ty následující pěšinky, lesík, bahno, trsy sněženek v listí, jsou naprosto dokonalé. Hned na začátku je prudký bahnitý výstup k první kontrole, kam se drápu pomocí hůlek pomalu jako na Everest. Mít po ruce vlaječku, tak ji zde na svou počest, a že jsem tento vrchol dobyla, zapíchnu do listí. 😊

Hezky se proplétáme po svazích, v údolích a na vršcích podél Vltavy. Na cca 11. km je první občerstvovačka. Jako vždy vše perfektní. Zabalené housky, sušenky, jablka, banány… neběháme my to vlastně kvůli tomuto obžerství? 😊 A jak se mi vlastně běží? No, výborně! Nohy mě nebolí. Mám je totiž jako betony. Takhle by se asi na trati cítil hokejový brankář, kdyby běžel ve své výstroji 52 km. 😊 Nemyslím si, že je to nedostatečným tréninkem. Spíš je to tím, že jsem si tentokrát nedokázala předem naordinovat trochu více odpočinku. Tak třeba příště. 😊

Úžasné pěšinky

Ještě ke značení… navigaci jsem zapnula až v místě, kde nějakému občanovi evidentně Olafovo značení vadilo a strhal ho. Jinak bych neměla snad vůbec šanci zabloudit. Kde byla odbočka, změna trasy, hned nastoupily dvě až tři šipečky, které mě bezpečně navedly správným směrem.

Na 30. km bylo další občerstvení. Jablko do ruky, doplnit pití… „není čas ztrácet čas“. Naučná stezka Svatojánské proudy je dokonalá pěšinka podél Vltavy. Byla jsem tady zatím jen jednou, ale to místo má prostě kouzlo. A po takových pěšinkách běhám nejraději. I když tady už jsem zrovna „rychlostí blesku neletěla“. 😊 Výborný byl taky úsek cca 6 km před cílem. Kousek plahočení mezi pokácenými stromy a větvemi, a pak sešup potokem, bahnem… nebo co to bylo? Musím do příště zjistit, jestli je povolené si s sebou vzít třeba kus igelitu, lžíci na sníh a sjet to po zadku. 😊 Nebylo by to proti pravidlům? Hmmm. 😊

Výhledy…

Poslední 3 km jsou samozřejmě do kopce. Je to něco jako etapa Tour de France s dojezdem na Mont Ventoux. 😊Ale já asi nejsem vrchař, takže v čele mě nečekejte. Statečně jsem složila hůlky a aplikuji indiánský běh. 😊 V cíli z dálky zavolám na Olafa své startovní číslo, vyšvihnu poklonu za úžasnou trasu a organizaci, beru si z krabice diplom, který si doma slavnostně sama vyplním. Bylo to krásné, intenzivní, úžasné… doufám, že se brzy se všemi úžasnými lidmi z tohoto prostředí zase setkáme na některé z podobných akcí.

Něco přes 1 km do cíle a už nám pomalu zapadá sluníčko 🙂

Výsledky… Trasa cca 52 km a 2070 m převýšení. Čas 8:26 (doufala jsem v čas pod 8 hodin…). V cíli celkem 95. z 207. a 13. žena z 54.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.