Vezmi stařenky na výlet aneb noční padesátka Quo Vadis za světla

Samozřejmě nemluvím o babičkách z domova důchodců. I když proč ne. Nemusel by to být špatný výlet. A kdyby to mohlo být s mojí babičkou, tak bych jí s radostí poponášela, aby mohla být se mnou. Stejně byla tak maličká, že bych si ji mohla vzít do kapsičky na popruhu batohu, odkud by měla hezký výhled. 😊

Ranní pohled na Labe v Ústí nad Labem

Zpět k myšlence 😊 – mluvím o svých stařičkých běžeckých botách Inov-8 Race Ultra 270, které na mne smutně koukaly z botníku. Tak jo, dobře. Konec přemlouvání. Dáme si společně noční padesátku Quo Vadis ve dne. 😊A tentokrát pohodovou turistikou.

Takže po týdnu stojím opět na vlakovém nádraží v Ústí nad Labem. Jen ne v pátek v noci, ale v sobotu ráno. Trasu jsem si maličko poupravila, takže nejdu po Nebeských schůdcích, ale přímo nahoru k vyhlídce Větruše a za ní pokračuji hezkou pěšinkou dál a už se nechám pohltit přírodou a ranním zpěvem ptáků.

Pohled z pěšinky v lese na koryto Labe

To jsou ale prasata! Divoká prasata…  😊 Byla dvě, na ranní romantické procházce k Humboldtově vyhlídce. Jenže se mě lekla a běžela rovnou ke srázu k Labi – já vím, po ránu nevypadám (ano, určitě jen po ránu 😊) nejlíp, určitě za to můžou ty moje rudé oči z nevyspání. Dobře, nasadím si raději sluneční brýle. 😊

Na prvních 3 km potkávám 2 divočáky, 2 srnky, 2 laně, o kousek dál další 3 laně a rezavou veverku. Všichni kromě veverky jsou ve dvou nebo ve třech. Co z toho vyplývá, když jsem tu sama? Přeci že se musím skamarádit s veverkou. 😊

Vaňovský vodopád

Mezitím jsem došla k Vaňovskému vodopádu. Je nádherný. Sešla jsem si k němu, a pak se vrátila zpět cca 300 m a pokračovala po žluté značce. Bylo cca půl osmé, a tak byl čas posnídat. Zejména, když jsem vstávala už ve 4. Pro tento případ jsem si s sebou zabalila pytlík s romantickým názvem Genuss. 😊Výborná směr oříšků s kousky pražených kávových zrn v hořké čokoládě. A kde takovou dobrotu koupíte? No přeci vždy a jedině v drogérii. 😊 Taky máte problém s tím, že vám německá slova, ať jsou sebehezčí znějí tvrdě a jako nadávka? Nechtěla bych nikomu říkat „Ich liebe dich.“ 😊 Já vím, já vím… to stejné si možná naši sousedi říkají o češtině.

Pěšinka ve svahu nad Labem

Takže lesní pěšinkou pokračuji dál listnatým lesem, který se pomalu začíná zelenat, a všude jsou koberce bílých kvetoucích sasanek. No, a jestli si myslíte, že ještě nejsou klíšťata, tak se mýlíte! Pořídila si totiž zřejmě teplé kožíšky! A tak se může stát, že znenadání budete mít na sobě celou početnou rodinku a z dálky bude ještě přibíhat bratranec z třetího kolene z matčiny strany. Ti moji naštěstí byli zatím ve fázi putování a objevování. 😊

Vyhlídka Josefínka

Když jsem před svým kolenem řekla slovo „milenci“ (aby nedošlo k omylu – myslím tím skalní útvar Milenci 😊), tak při vzpomínce, jak se tam minulý víkend potkalo zblízka s kládou, tak zaprotestovalo a nešli jsme tam. Ale k vyhlídce Josefínka jsme samozřejmě společně radostně „slanili“, protože tu vynechat nejde. Chtěla jsem vidět, kde jsem před týdnem ve tmě viděla pod sebou v hloubce jen světýlka a jejich odraz na hladině Labe. A vřele doporučuji! Ten výhled na tomto úzkém výběžku skály je tak úžasný, že jsem si zde dokonce udělala fotku samospouští. 😊

Hledím do zářivé budoucnosti 🙂

Poté následovalo setkání třetího druhu. Znáte to, když se vám něco mihne v zorném poli a vy máte pocit, že máte halucinace? Taková bílá myška před očima. Jenže v tomto případě to nebyla myška, ale bílý daněk a jeho dvě kámošky. Ale ne v oboře. Prostě volně žijící lesní zvěř našich lesů. Brada dolů, foťák rychle do ruky.

To není bílá miška 🙂

Poté jsem zamířila na vyhlídku Skalka. Další brada dolů. Ten výhled stojí za tu 500 m dlouhou zacházku. Pod sebou v hloubce vlnící se Labe a vpravo v dálce se ční Milešovka.

Vyhlídka Skalky

Dál určitě stojí za to Moravanský vodopád a vyhlídka Mlynářův kámen s křížem, na kterou jsem se moc těšila. Tuším, že v Dubičkách na mne tentokrát žádná občerstvovačka nečeká, takže zamířím do Můj obchod, který sice není můj, ale zase je tu milá paní prodavačka a kupuji si pití na další kilometry.

Vyhlídka Mlynářův kámen

Na rozhlednu Radejčín si samozřejmě vylezu, pokochám se výhledem a opět zkoumám ty zvláštně povolené šrouby u schodiště úplně nahoře. 😊 Obcházím Kletečnou a po pěšince po kraji lesa a loukami docházím do vesnice Bílka. Ano, je to znát. Jsem pod Milešovkou. Ten tam je klid a verze „nikde ani noha“. Chci si udržet svůj vnitřní svět s mým příjemným celodenním rozpoložením, a tak nasazuji sluchátka a v rytmu Madonny vytancuju na Milešovku i z ní dolů. Ještě, že jsem si nepustila písničku Erotica. To bych musela zase čekat až do tmy. 😊 Na vrcholu se moc nezdržuji. Jsou tu celkem davy, které se sem zřejmě přišly najíst. A tak rychle dolů. U Velemína už je v dálce vidět můj oblíbený Lovoš. Projdu se kousek po úzké hradbě zříceniny hradu Oparno. A poté pokračuji na vrchol Lovoše pro změnu po modré a ne po žluté, jako před týdnem. U Ranče pod Lovošem se chvíli kochám, jak v ohradách dovádí koně. To odpolední sluníčko jim evidentně dělá dobře.

Oparenské údolí

A je tu Lovoš. Tentokrát s hezkým výhledem, i když malinkato zamlženým. Zrovna tu provádí údržbu turistické chaty, zábradlí, … – díky za to! No a teď už se jen skutálet dolů do centra Lovosic a je zase po všem.

Pohled z Lovoše je nad všechny výhledy z okolí

Byla to tak hezká procházka! S drobnými úpravami oproti originálu měla 50,6 km +1964 m a zabrala mi 11 hodin a 30 minut.

A na závěr jeden úžasný sluneční halový jev

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.