Pohodová Sokolská padesátka

Taky jste jako malí chodili do Sokola? Já ano. A bylo to úžasné! Nebyl to trénink něčeho specifického. Byla to prostě zábava spojená s pohybem. Zábava rozvíjející lásku ke sportu. Milovala jsem přeskoky přes švédskou bednu a zkoumání, na kolik na výšku ji ještě můžeme nastavit. Schovávání se do ní. 😊 Chodili jsme taky hrát tenis na venkovní kurty, … Strašně ráda na to období vzpomínám.

Není to nádhera?

Takže spojení „Sokolská padesátka“ – Sokol a padesátka přes mé oblíbené České Středohoří – bylo něco, co si rozhodně nemůžu nechat ujít. Na start přijíždím v půl deváté za úžasného slejváku. Jsou tací, kteří si to užívají. (myslím, že víme, o kom mluvím… že Olafe? 😊) A tací, kteří byli rádi, že než jsem vyběhla, tak to přešlo. 😊

Odtamtaď jsem vybíhala – ne, neukazuji na mé budoucí bydlení 🙂

Na startu v Teplicích jsem se jako obvykle zakecala. Čas mi už běží. Ale je přeci důležité to dopovědět. Samozřejmě. No, jo… opět se mi potvrzuje, že ze mě závodnice nikdy nebude a že jsem prostě a jednoduše „kochací tip“ a že tyhle akce miluji jako možnost poznat krajinu a prohodit pár slov, trávit čas s lidmi, kteří mají podobné smýšlení, humor a tyhle akce jsou také jejich srdeční záležitostí.

Zřícenina hradu Sukoslov / Kostomlaty

Začátek je super. Mírný seběh, takže se člověk pomaličku zahřeje, než nastoupí do bahenních orgijí po okraji pole. Po kilometru už sundávám vestu a běžím jen v tričku. Už hezky svítí sluníčko. Probíhám Ohníčem, Úpořem… skvělá jména obcí! Kdo to vymyslel? 😊 Na Podhradické hoře je kontrola, zřícenina hradu vyhlídka a hlavně! Vršek je celý porostlý šeříky! To je nádhera. Ta vůně. Do každé nosní dírky květ šeříku a už neucítíte bahno z bot, ani vlastní pot. Nechám si to patentovat! 😊

Václavák“ Českého Středohoří – Milešovka (Spad jsem z Milešovky… na hlavu… poosmý se to zkrátka nepovedlo 🙂 )

Kopečky Českého Středohoří všude okolo. Vykloubený krk. Nemůžu se vynadívat. Kostomlaty pod Milešovkou přede mnou. V dálce je vidět místní zámek i zřícenina hradu. Hrad Sukoslav nebo Kostomlaty? Nemohli si vybrat, tak má dvě jména. Nebo možná honosnější hrad, co si prostě zaslouží dvě jména. 😊 Budu to muset prozkoumat. Seběh k rybníčkům, občerstvovačka. Doplnit pití. Ještě sem nesvítí sluníčko, takže tu chudáci trochu mrznou. Díky za vás!

Lipská hora

„Hupky dupky“ přes les a už se drápu na Milešovku. Letos už po čtvrté. V tomto podání to byla společenská událost. Celou cestu nahoru se bavím. Všichni vtipálci z Čech se sem sjeli a jeden vtip stíhá druhý. Nebo holčička – tak asi 4letá – která zaníceně vykládá tatínkovi, že on prostě nemá tušení, jak je to „háro“ otravný, když jí to furt leze po obličeji. Nebo tak cca 9letý kluk, který kousek pod vrcholem oznamuje rodičům, zatímco si sedá na kámen, že zítra opravdu z té sedačky nevstane. 😊 A další a další. Na vrcholu si jen „lípnu“ na kontrolní kartu razítko (dala jsem si rovnou dvě – každé bylo jiné, tak přeci nebudu mít jen jedno 😊). Udělám foto panoramat. Nahraju video. A jdu předstírat, že mi jdou kamenité seběhy.

Zapomněla jsem zmínit, že začalo hooodně foukat. Ještě nevím, jak si ten vichr budu brzo užívat naplno. Tady to byla ještě sranda. Jen člověk musel dávat pozor, aby z boku nepřiletěla srnka, zajíc… nebo třeba čivava i s vodítkem.

Následuje zkratka přes les. Ne, že bych si to já zkrátila, ale vedla tudy trasa, abychom nemuseli po turistické značce, která vede po silnici… Sice horší cestou… 😊 Následuje má oblíbená Lipská hora. Poslední úsek na vrchol je verze „náhon na všechny čtyři“. Visím na hůlkách a drápu se co nejvyšší povolenou rychlostí. Krása. Ten výhled zbožňuju.

Seběh a přes lesy, louky a skrze mračna „černých hmyzáků“ zpět ke Kostomlatům. Doteď se divím, že jsem žádného z nich neposvačila. A příště budu za „svezení“ vybírat poplatky. Prostě si na vás bez optání sednou a je jim jedno, že zrovna běžíte. Taxi zdarma! Pche!

Výhled z Lipské hory

Seběh lesem. Dát z cesty slepýše je povinnost – přeci ho nenechám přejet! Znovu občerstvovačka. Konečně tu už mají chuděrky trochu teplo. Já jsem vyschlá jako studna na poušti. Doplňuji pití. Blaho! A pokračuji dál. Cca 35. km a mě se hezky běží. Optimismus mě opouští Pod Mrtvým vrchem. Název sedí. Následuje totiž Radovesická výsypka. Vytěžená holopláň, kterou se tu snažili po těžbě už upravit. Nechci jim křivdit, třeba to bude za pár let krásná krajina. Zatím je to ale umělohmotná pláň, kde PROTI fučí vítr, že jsem ráda, že nejsem žádný hubeňour. Nasazuji sluchátka s hudbou. A trochu ostřejší slovník, abych si ulevila. 😊

Umělohmotná holopláň

Jsem v Bílině. A nebyla bych to já, kdybych se tu pekelně nezacyklila. Nemohla jsem se vymotat. Díky probíhajícímu „kolegovy“ jsem se po šílené věčnosti vymotala, abych hůlkama vzdorovala útočnému yorkshirovi, jehož panička mu asi 20 let nedala nažrat a divila se, že mi vadí, že mi jde po nohách. Příště použiju hůlku a bude špíz. Tak! 😊

Vrch Bořeň

Viděli jste někdy vrch Bořeň? Doporučuji. Nenapadlo mě, že se na něj dá vylézt. Myčky, cepíny a lana jsem nechala doma… 😊 A přesto po opětovném „náhonu na všechny čtyři“ stojím na vrcholu. Úžasný rozhled. Teď už se jen skutálet dolů do cíle Chaty pod Bořní. Dostávám diplom. A opět ta nejlepší část těchto akcí… vtip za vtipem. Sranda největší.

Bořeň – výhled z vrcholu

Bylo to úžasné! Krásná trasa (no, až na tu holopláň 😊)! Skvělá občerstvovačka, skvělá parta organizátorů, skvělí dobrovolníci na občerstvovačce a skvělí lidé všude po trase! Hezké počasí! Takže díky! Díky! Díky! Díky, že svět se aspoň na chvíli zdá být v naprostém pořádku! Doufám, že zase brzy na viděnou!

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.