Rychlebská 50

Už jste někdy byli v Rychlebských horách? Ne? Já taky ne! A tak jsem to konečně napravila. 😊 Na Rychlebskou 50 jsem se chystala už loni, ale jaksi se nekonala. Ale letos to konečně vyšlo. V pátek navečer přijíždím do liduprázdného kempu v Javorníku. Jsem tu jen já a dva páry obývající jeden karavan. Pro svůj stan s propozicemi 1+nic si můžu vybrat jakýkoli plácek mezi smrčky. Krása.

Javorník a zámek Jánský vrch

Ale ještě před večerkou je potřeba procházka, a tak se jdu podívat do Javorníku, který je od kempu vzdálený cca 2 km hezkou cestou mezi poli s výhledem na Jeseníky. První navštívím místní večerku a ukořistím si něco na večeři a na snídani, protože jsem si nějak nestihla nic nakoupit. Vyjdu si k zámku Jánský vrch, za kterým je takový milý parčík s nádhernými vysokými stromy, a na pár z nich jsou zavěšené houpačky. A jedna se zdá být „v mé velikosti“, 😊 a tak jsem si ji asi na 20 minut zabrala pro sebe.

Postavila jsem si krásný dům na krásném místě…

Ve 22:00 už ležím ve stanu a čtu si časopis Svět běhu. Takhle brzo jsem „v posteli“ nebyla, ani nepamatuji. Budík na 6, ale stejně mě budí o hodinu dříve vycházející slunce. Už teď je jasné, že bude pěkné teplo. V 7 se vydám na start závodu/pochodu. Jsou to necelé 3 km, a tak se aspoň trochu rozhýbu. V 8 už jsem registrovaná a mám krásné startovní číslo – číslo 1. Jsem jednička, už ani nemusím nikam běžet. 😊 Sedám si a pozorují ruch okolo. Rozhodně víc je tu chodců. A všichni se usmívají, baví, je tu tak pohodová atmosféra, že bych tu mohla sedět hodiny. No, ale v 9 je na čase se zvednout a zaměstnat trochu mé běžecké boty. Startujeme všichni najednou – tedy na trasy 20, 30, 40 a 50 km. I tak je to taková hezká komorní skupinka. Malé upozornění, když po startu běžíte mezi posledními a ještě si hned po cca 1 km 😊 musíte odskočit, je dost pravděpodobné, že budete hned poslední – nebo téměř poslední. (Prostě, jak by řekl Jára Cimrman: „Kdo chvíli močí, již močí opodál.“ 😊) Ale tak nějak jsem zjistila, že je mi to jedno. 😊 Inu, jsem rozený závodník. 😊 Běžím si na pohodu. Zdravím se s chodci, které předbíhám. A snažím se neumřít na vedro.

To jsou výhledy!

Kontroly jsou tu – kromě jedné – „živé“ – takže žádné jen fixička, ale razítko, povídání, vtípky,… 😊A hlavně na každé z nich tak milí lidičky. Pod Bílou skálou je druhá kontrola a také místo, kde se odděluje 50 km trať od kratších. Paní na kontrole na mě, když se vydám špatným směrem, volá: „padesátka vpravo!“ Tak se jako otočím: „Cože? Mě ještě ale není padesát!“ 😊
Ale dobré je, že je to zatím prakticky pořád lesem, což je v tom teple alespoň o něco příjemnější. Přibíhám na cca 14. km. Další kontrola. Prý mám běžet dál po těch červených patnících (rozumějte takové ty patníčky, co hlásí, že za nimi je už jiná země – v tomto případě to bylo Polsko). Jakože mám skákat po nich? 😊 To asi nedám. ☹ Jsou od sebe moc daleko. 😊 Takže stoupám po hezké pěšině a za chvíli jsem na Borůvkové hoře. Dostala jsem chuť na borůvkové knedlíky… ach jo. ☹ Je tu krásná rozhledna i občerstvovačka. Doplním pití, sním kus melouna. A jdu se – samozřejmě v závodním tempu – podívat nahoru na rozhlednu. Jsem pořád v lese, tak musím vidět, co je za těmi stromy, ne? 😊 No a stálo to za to. To jsou výhledy!

Rozhledna na Borůvkové hoře

Pak následuje úsek, kde 3krát přeběhnu odbočku. Jednu kvůli probíhání zájezdem polských turistů, kteří nerozumí slovu a prosbě „pardóón, s dovolením“, no a pak jsem se prostě trochu zamyslela, zakoukala a byla jsem hned jinde, než jsem měla být. 😊

Kostelík

Seběh dolů do Travné. A pak zase nahoru na Hřebenovku. Trošku se to mračí. Ale pořád je vedro, a tak mám chvíli pocit, že mám vidiny… Zdá se mi to, nebo vidím potůček a v něm chlazené pití? Ne, je to pravda! Na mou duši. Je tu Lesní bar. Takže batoh dolů, vytáhnout z propadliště dějin peníze a jedno chlazené nealko je rázem moje. Jsem v ráji! A víte, jak se běhá s plechovkou v ruce? No, přeci špatně! Nevadí. Potkávám se tu s jednou slečnou/paní, která padesátku jde, a tak jdeme kus spolu a hezky si popovídáme. Pak následuje pěkná pěšinka a taky DEŠTÍK. Osvěžení!

Další výhledy…
Pěšinka po hřebeni

Na 31. km jsou Hraničky a kontrola s občerstvením. Slečna jásá, že jsem doběhla. Zase sranda největší. Prý nevadí, že jsem poslední, že mám všem, co se mě náhodou zeptají, říkat, že jsem doběhla jako druhá žena (to je jedno, že ze dvou 😊). Hned bych si tu k nim na tu louku sedla a kochala se.

Není to…
… krása?

Následující úsek se mi z celé trasy líbí nejvíc. Ty louky, zvlněný profil, kopečky, pasoucí se koně, krávy… zase „šajní“ sluníčko. Po loukách mě čeká zase les a zřícenina Rychleby. Odtud pokračuji dál Račím údolím okolo krásné stavby Tančírny a přes louku zpět do cíle. A jako odměnu mám cestou do kempu dokonce sprchu zdarma. Srandičky, srandičky… ale s těmi hůlkami připnutými na batohu to v té bouřce na té louce zas taková sranda nebyla. Kecám, byla… 😊 Během vteřiny jsem byla „mokrá na kost“ (a to mám ty kosti pod těmi špe… – tedy svaly – hodně hluboko 😊), a tak nějak mi to přišlo po celém tom dni strašně vtipné zakončení.

Je to krása!
Tančírna

Jestli chcete zažít lesy, kopečky, údolí, louky, potůčky, kostelíky, borůvčí, ale především komorní atmosféru, obrovskou akumulaci úžasných, milých a usměvavých lidí, tak se sem určitě příští rok vydejte. A nevadí, že budete třeba poslední, jako já (nene, já byla přeci 2. žena 😊), i tak si to určitě užijete!

A moje přicházející sprcha na závěr

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.