Trochu delší trailový maraton v Rakousku

Do Rakouska – konkrétně vesničky St. Jakob in Haus – dojíždím ve čtvrtek navečer. Cestu mi zpestřilo hezké pršení. Z terasy mám krásný výhled na okolní hory a na Jakobskreuz – krásnou dřevěnou rozhlednu ve tvaru kříže na prvním z kopečků, na který se při sobotním závodě podívám. Jak je u mě obvyklé, tak před každým závodem mám „nejvíc práce“, takže spánku moc nedám. A tak se to snažím dospat poslední noc. 😊 Snaha se počítá.

V pátek – den před závodem – je venku krásně. Svítí sluníčko. Dopoledne vyrážím na předzávodní proběhnutí. Stačí jen kousek po okolí a už jsem v sedmém nebi, jak je možné, že jsou ještě někde lidi tak milí. Mám chuť zaklepat na dveře malého domku ve stráni a zeptat se, jestli bych u nich nemohla zůstat. „Chcete mě?“ 😊

No, asi by nechtěli. Tak se na uklidnění nacpu malinami, kterých tu jsou mraky. A jak výborné! No, popsat tu dobrotu dost dobře nejde.

V poledne sjedu do Fieberbrunnu na prezenci. První kontrola, že nejsem nakažlivá 😊, jako potvrzení dostávám na ruku růžový pásek VIP. Konečně! Patřím do klubu VIP! 😊 Pak prezence na trasu marathonu – tedy cca 62 km a +3170m. Dostávám drobné dárky od sponzorů a hezké tričko. Odpoledne chystám věci na závod, čtu si.

Před startem

Sobota 7. srpna 4:20. Budí mě tradičně Close to the sun od Guano Apes. Ano, brzy budu slunci opravdu blíž. Ještě netuším, jak moc. Na obzoru prozatím svítí nad obrysy hor tenoučký srpek měsíce.

V 6 je předzávodní „briefing“. V angličtině to byl opravdu „briefing“ 😊 Vždy dlouhé povídání v němčině následované větou nebo dvěma v angličtině. Asi že doslovný překlad. 😊

Atmosféra před startem

Před vstupem na start probíhá kontrola povinné výbavy. Jako vždy se sunu dozadu, abych nepřekážela rychlíkům. Dvě minuty do startu. Nesmí chybět tradiční „nabuzení“ ve startovním koridoru. Je 7 a my vybíháme směr první stoupání na Buchensteinwand (1462 m) s rozhlednou Jakobskreuz. První mezi domky Fieberbrunnu, a poté již pěšinou a pod lanovkou. Jako vždy musím „odbočovat“. Asi prostě před závodem nebudu pít. Tohle je děs. No, co no… tak budu poslední, aspoň nebudu mít s kým závodit, jen se sebou. 😊 Kousek pod vrcholem se musím usmívat nad tou krásou. V údolí pode mnou se líně plazí had z mraků. Překvapí mě zde stojící fotograf / kameraman. Prý: „jestli bych chtěla něco říct.“ No, co bych tak asi řekla? Je to super a naprosto dechberoucí výhledy. Ale na co se těším už dlouhou chvíli během stoupání, jsou znějící bubny. Ano, na vrchol dojeli bubeníci a hrají nám tu. Vyfotím si nádhernou rozhlednu. Natočím video bubeníků. Pusa od ucha k uchu. Tohle je prostě dokonalé. Nemáte tušení, jak vám něco takového dodá energii. Takže šup dolů z kopce.

Mlha v údolí
Jakobskreuz

Následuje cca 6 km prakticky po rovině údolím do St. Ulrich am Pillersee. Na necelém 14. km je první checkpoint a občerstvovačka. Doplním si pití. Strčím do pusy melouna a banán a objevuju dobrotu, na kterou odběhnu celý závod. Bio ovocné přesnídávky. Fakt dobrota. Poděkuju milé a usměvavé „obsluze“ a jdu na další stoupání.

Vpravo na konci je St. Ulrich

Škrábu se nahoru úzkou soutěskou s potokem/říčkou Kalkbach po pěšině, která je občas jištěná kovovými lany. Na některých místech se pěšina dokonce sesunula působením vody. Slunce už pěkně hřeje, takže si namáčím hlavu a buff, který si dám na krk. I tady fotí – připadám si jako filmová hvězda. Jen jsem se zapomněla nalíčit, udělat si nějaký hezký účes… 😊Předcházím pár běžců, kteří vypadají malinko upečeně. 😊

Stoupání soutěskou

Jsem na hřebeni (cca 1546 m). 20. km a nastoupených cca 1550 m. U cesty u statku s pasoucími se krávami jsou nachystané kanystry s vodou a „jonťákem“. Doplním vodu, prochodím pár slov s těma kráskama s velkýma upřímnýma očima – upřímně si myslí, že jsem pěkný blázen a do čeho jsem se to zase pustila, ale nahlas to neřeknou. Nebo možná jo, ale německy a to já neumím, takže dobrý 😊 – kochám se a kochám. Běžím po zvlněné štěrkové cestě. Potkávám pár turistů i cyklistů. A už ho vidím. Přede mnou je pád do údolí a naproti se tyčí Kitzbuhel Horn. No, „potěš koště“. To bude něco. 😊 Aby seběh dolů nebyl tak jednoduchý, tak je na spoustě míst hooodně podmáčený a blátivý. Párkrát mi to pěkně ujede, ale prakticky vždy to ustojím. Jen jednou proběhne „blízké setkání“ s ulomenou větvičkou smrku. Ale je to jen škrábnutí. Než se vdám, tak se to zahojí. 😊

Výhledy z kopečku po druhém stoupání – vzadu vykukuje Kitzbuhel Horn
Takže šup dolů do údolí a hurá na Kitbuhel Horn

Krása závodů v Rakousku je, že tady se opravdu fandí všude. Takže probíhám městečkem St. Johann in Tirol a lidé sedící na ulici u kaváren a restaurací hned fandí. Skoro jako bych byla nějaká slavná běžkyně. 😊 Nejsem, ale mě to nevadí. Je to milé. Je tu další občerstvovačka. Dva milí chlapíci. V nohách cca 31 km a nastoupených 1650 m.

Je chvíli po poledni a já moc dobře vím, co na mě čeká. Kitzbuhel Horn. Už se přede mnou tyčí v celé své kráse. A nad hlavou mám slunce, které se rozhodlo, že zadarmo tohle opravdu nebude. Navíc cesta vede téměř celou dobu na slunci. Stává se ze mne rázem veganský výpeček. Fuj. To je kombinace. 😊 To jsem zvědavá, jak to dám já. Snažím se jít verzi automat, robot… no, prostě jít, jít… co nejrychleji. Dělám jen mikro krátké přestávky, když náhodou narazím na stín. Hned vedle stezky je cesta, kde jezdí a šíleně řvou na tříkolkách. U první ze stanic lanovky je „zábavní centrum“. Takový cirkus na horách. Rychle pryč. Moc tahle místa nemusím.

Kousek před vrcholem ale značení uhýbá. Jde se ještě okružní trasou – „panoramaweg“. Dobře no, tak co mám s vámi dělat. 😊Ale už se to pomalu blíží. Poslední kolmá stěna přede mnou a svišti vlevo na svahu. První dva menší a pak jeden pěkný mamutek, který na mě kouká, jestli představuju nějaké nebezpečí a má se schovávat. Že prý nemusí. Že než bych se k němu doplazila, tak by se stihl ještě nasvačit a dáchnout si s knížkou a koktejlem na lehátku.

Na vrcholu Kitzbuhel Hornu

OK. Jsem na vrcholu (1996 m). Místní vysílač mi tak trochu připomíná Lysou horu. V St. Johannu bylo na ceduli, že přímo na vrchol to onou přímou cestou, kterou jsme tedy nešli, trvá 5,5 hodiny. Mě to zabralo 2,5 hodiny. Cca 40. km a nastoupáno 2900 m. Další občerstvovačka. Vypiju najednou půl litru jablečné limči, doplním pití do lahviček, nacpu tváře jako křeček jablkem a banánem, nasyslím do batohu jednu ovocnou přesnídávku a jdu na to. Seběh. Je mi jasné, že tohle bude bolet. Přední strana stehen mě bude zase minimálně dva dny nenávidět. Jako bych je za ty roky, co se známe a spolu běháme, neznala. Sbíhám po široké štěrkové cestě. Občas někdo zmerčí mé startovní číslo a hned fandí.

Cestou dolů na jedné z horských „hutte“ zřejmě probíhá oslava svatby. Tedy spíš posvatební párty. Myslím, že zvířátka z širokého okolí si sbalila batůžky a na chvíli se odstěhovala na tento den ke známým, aby neohluchla. 😊 Seběh, seběh, seběh… jeden kopeček. Kitzbuhel Horn se tyčí za mnou.

Seběh z Kitzbuhel Hornu

Občerstvovačka. 52. km a nastoupáno cca 2950 m. Zase milá kontrola a usměvavá paní mluví překvapivě dobře anglicky. Takže si popovídáme, odkud jsem, jak se mi to líbí… a dopodrobna mi popíše, co mě na zbývajících cca 10 km ještě čeká. Předbíhají mne dvě slečny… No, chápejte, ze mne závodní typ nikdy nebude. 😊

Čeká mě doseběhnout z kopce do údolí. Běžet kousíček po silnici vedle říčky údolím. Vystoupat cca 150 m do dalšího kopečku, proběhnout lesem, poslední louky a seběhnout do Fiberbrunnu. A ještě si v něm dopřát jeden krátký kopeček. Vbíhám do cílové rovinky. Hlásí mé jméno. Odkud jsem a co já vím, co ještě. 😊 Slečna mi věší na krk krásnou těžkou medaili. Gratuluju si s běžcem, se kterým jsem se na posledních cca 20 km střídavě předbíhala. Je vtipné pozorovat běžce, kteří do cíle dobíhají a najednou, jak už nic nemusí, si na chvíli si třeba sednou, pak vstanou a belhají se. 😊 Rázem připomínáme tak trochu „zombíky“.

Perfektní značení závodu

Garminy mi v cíli ukázaly 63 km a nastoupených 3170 m. Limit na závod byl 14 hodin. Zvládla jsem to nakonec za 11:39. A jako 13. žena z 22. startujících. Docela mne překvapilo množství běžců – mužů, kteří závod nedokončili. Ze 111 startujících jsem skončila 64. Tolik ke statistikám. 😊

Ale důležité je, že to byl opravdu hezký závod. Nádherná trasa s úžasnými výhledy, těžká především výstupem na Kitzbuhel Horn skvělá organizace, občerstvovačky, atmosféra a milí běžci i místní po trase.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Tento web používá Akismet na redukci spamu. Zjistěte více o tom, jak jsou data z komentářů zpracovávána.